1. Bůh JEST vědomí – vědomí jako takové.
2. Vědomí je vším – vše co je i může být. Není nic, co by bylo mimo samo vědomí.
3. Vše, co je i může být je určité vědomí – unikátní a individualizované.
4. Subjektivita – vědomí není vlastností ani vedlejším projevem jakéhokoliv bytí, těla, mozku, ega, já, subjektu či jakéhokoliv fyzického fenoménu vůbec, ať už v podobě hmoty či energie. Je naopak prvotní či hraniční polní-podmínkou pro naši zkušenost jakéhokoliv fenoménu vůbec, ať už jakéhokoliv já, světa, bytí, bytosti, těla, mozku. Jako takové je esencí Božství.
5. Božství (Bůh) není bytost „s“ či „mající“ vědomí. Bůh jest vědomím – absolutně neomezeným a sjednoceným polem vědomí.
6. Pokud by bylo božské vědomí bytostí – dokonce transcendentní nebo božskou bytostí – byl by Bůh jednou bytostí mezi mnohými jinými, a tedy konečným a omezeným bytím. Božské vědomí je zdroj všech bytostí – zdroj všeho, co je a může být. Božství je samotné by-tí bytostí, jejich vznikem a aktualizací jako ohraničených jednotek (těl) vědomí z neomezeného pole vědomí (ANUTTARA).
7. Božství není tělo. Je tím, co tělí – ztělesňuje. Všechna těla jsou ohraničenými tvary vědomí přijaté a nabývané v nitru božství, chápaného jako neohraničené pole vědomí. Ztělesňování božského vědomí je jeho samotné by-tí, chápané jako jeho tvůrčí a destruktivní, formativní a transformační činnost – AKTIVITA či AKCE.
8. Božství není osoba. Je tím, co se zosobňuje-personifikuje ve všech aktuálních a potenciálních osobách. Jak bohové, tak lidské osoby jsou jedinečnými zosobněními-personifikacemi božského vědomí.
9. Božství je ne-ohraničené. Pole božského vědomí, kterým je ŠIVA, je tím, co ztělesňuje sebe sama v podobě ohraničených jednotek-vědomí či „já“ (DŽÍVA). Být já a být tělem je stejné – všechna těla a já jsou ohraničenými jednotkami vědomí či „duše“.
10. Pouze prostřednictvím vědomí sebe sama jako jedinečné individuální části neohraničeného pole vědomí, kterým je božství, můžeme zakoušet a prožívat sami sebe jako toto pole – ne jako já „s“ vědomím, ale takové „já“, které JEST vědomím, jež je božstvím.
11. Božské vědomí je singulární neomezený časoprostor-vědomí, který zahrnuje všechny bytosti a všechna těla v něm, ať už minulé, přítomné nebo budoucí, aktuální nebo potenciální. Božské vědomí má trojjedinou povahu (TRIKA).
12. Božské vědomí není jenom neohraničeným polem vědomí, ale také sjednoceným polem vědomí zahrnující tři základní pole vědomí:
- MUŽ-ŠIVA – božské vědomí jako vědomí-bytí, tedy pole veškeré aktuality a všech aktuálních bytostí. Toto je pole zosobněné v hinduistické tantrické tradice jako bůh VIŠNU.
- ŽENA-ŠAKTI – božské vědomí jako vědomí-nebytí, tedy pole všech potenciálů a všech potenciálních bytostí, které je lůnem aktuality. Toto je pole zosobněné v hindu-tantrické tradici Velkou bohyní (MA KALI).
- Božské vědomí jako vědomí-stávání se či vyvstávání-v-bytí veškerého potenciálu bytí a bytostí. Toto je pole zosobněné v hindu-tantrické tradici všemi latentními sebe-aktualizačními schopnostmi, potenciály, potencemi či silami, které jsou stále rozeny v a z lůna velké Bohyně ŽENY (KALI) jako její „bohyně“ (ŽENY-ŠAKTI; množné číslo).
13. Existuje jednak „božské“, či „ryzí“ nebo „transcendentální“ vědomí, a pak existuje zkušenost věcí, kterých si jsme, či můžeme být vědomi. Tyto dvě skutečnosti symbolizované v tantře párem MUŽE-ŽENY (ŠIVA-ŠAKTI) jsou jednak různé a současně neoddělitelné.
14. Existují současně zkušenosti, které vyvstávají či jsou zkušenostmi samotného božského-transcendentálního vědomí – jde o zkušenosti samotného vědomí jako takového v jeho transcendentálním charakteru: v podobě božského SVĚTLA vědomí (prakáša), jeho PROSTOROVOSTI (akáša), jeho ÉTERIČNOSTI – DECHU (prána), jeho SUBSTANCIONALITY (prakriti) a SENSUALITY (rasa).
15. Samo vědomí – vědomí jako takové (transcendentální vědomí) není vlastnictvím nějakého transcendentálního či božského ega nebo „já“. Naopak, jakékoliv „já“ je vlastností samotného božského či transcendentálního pole vědomí a vyvstává z něj.
