S dovozem z ciziny ve spojení s místní nevědomostí se u nás rozvinul, podobně jako dříve na takzvaném „vyspělém západě“ výnosný trh, který se skrývá pod názvem „tantra“. S tím se objevilo spousta „falešných proroků“, kteří nabízejí všemožné „tantrické“ semináře a kurzy se svými „metodami“ jak obohatit sexuální prožívání mužů a žen, a současně celé agendy takzvaných „mužských“ a „ženských“ kruhů se svými pseudo-učeními o jakýchsi „mužských“ a „ženských“ energiích, formy nejrůznějších „párových masáží“ a „dotykových seminářů“, které slibují jakési blíže neurčené „sebepoznání“ skrze zintenzivnění smyslové prožívání v takzvaném „skupinovém ochranném prostředí“, či dokonce slibují nalezení „správného“ partnera. Jednoduše jde o takové více či méně otevřené „seznamky“ prodávané s nádechem „spirituality“ prodávané pod hlavičkou slova „tantra“ či „tantrické praktiky“.
Žijeme v době, kdy je dokonce u nás pořádán „nadnárodní“ organizací jakýsi „festival tantry“, kde se tito samozvaní „guruové“ a „tantrici“ prezentují pro své potenciální klienty se svými metodami. Dokonce jsme byli před lety oslovení touto organizací, zda bychom nechtěli na tomto festivalu vystoupit. Když jsme si přečetli všechny upoutávky a propagace, shledali jsme, že se to skutečné TANTRY netýká ani v nejmenším. Připravil jsem si tedy krátký text, s tím, že bychom tam udělali přednášku o tom, co je skutečně obsahem učení zvané TANTRA ve vztahu k sexualitě jako takové. Byli jsme odmítnuti.
Při opravdovém zkušenostním studiu tantry shledáváme, že její učení se vůbec netýká fyzického sexuálního spojení, ani jeho praktik, natož nějakých dotykových masáží, nebo snad technik pro zvýšení sexuálního potěšení z fyzického spojení. Ve skutečnosti jde o degradaci tohoto učení.
TAN–TRA je primárně spojení dvou starobylých sanskrtských slov TAN a TRA. TRA znamená „ochraňovat“ či „shromažďovat“, nebo to, co „ochraňuje“, chápané jako samo vědomí jako takové. TAN označuje „šířit“ či „rozpínat“. Ve svém původním významu tak znamení stručně životní filozofii či způsob bytí, či způsob života spočívající v rozšiřování vědomí ve všech aspektech a vztazích života. TANTRA tak původně označuje filozofii postavenou na „schraňování“ a „rozšiřování“ tichého POZNÁNÍ (gnóse) vzešlé z přímé ztělesněné schopnosti či aktivity, ať už šlo o jakoukoliv schopnost, kapacitu či UM. Vidíme, že ani v naprostých základech tantry nenacházíme žádnou zmínku o „fyzickém sexuálním spojení“.
Samotný význam slova TANTRA pak znamená „tkaní“ či „utkávání“ nebo dokonce tkalcovský stav. Jinými slovy, tantra vyjadřovala spirituální poznání, které se prolíná všemi dimenzemi lidského života a utkává metafyzické koncepty ukotvené a vyvstávající z přímé metafyzické zkušenosti skutečnosti jako takové. TANTRA tak primárně představuje hodnotový filozofický či metafyzický systém z pohledu přístupu k poznání, a tedy k životu jako takovému, nikoliv konkrétní „duchovní učení“ či nějaké metody masáží apod.
V tomto hodnotovém systému byl centrální význam v osobě GURUA, chápaného jako „vědomého člověka s rozvinutými praktickými schopnostmi a znalostmi“, který přímo ztělesňuje určité ryze „praktické poznání“ (UM) nejrůznějšího druhu se schopností jej sdílet a předávat. V současnosti je zajímavé, že všichni podobní samozvaná tantričtí učitelé vesměs neví nic o metafyzických východiscích tantry. Pak je otázkou, zda jejich „praktické poznání“, které nabízejí na svých „tantrických seminářích“, které klidně i „může fungovat“, je vůbec opravdu tantrické a vzešlé z praxe tantry. Anebo pouze pod značkou „tantra“ prodávají a nabízejí svá vztahově-psychologizující-dotyková témata s „lechtivým“ nádechem?
Slovem Tantry jsou současně pojmenovány „posvátné“ texty, které zachycují hluboké metafyzické koncepty vyvstávající z přímých zkušeností vědomí a jeho praxe meditace, které vedou ke kultivaci a rozšiřování vědomí v nejrůznějších oblastech. Tato tradice nalezla svůj intelektuální systematizovaný vrchol mezi 8. a 10. stoletím v učení kašmírských mistrů, siddha ačárjů v čele s filozofem, tantrikem, umělcem Abhinavaguptou (950–1016) a jeho rodinou. Ten učení tantry systematizoval ve svých textech Tantralóka (Svět tantry) a Tantrasára (Esence tantry). Samotnému sexuálnímu spojení se věnuje až v jedné z posledních kapitol svého díla, ve 28. kapitole. On sám uvádí, že žil v celibátu, což nutně neznamená, že nežil sexuálně.
Je minimálně s podivem, že o tom se od dnešních „tantriků“ na „tantrických festivalech“ nic nedozvíme, stejně tak, ani o praktikách, které tyto texty odhalují, natož jejich nezastřené sdělení. Místo toho, jsme zaplavování teoriemi o mužských a ženských energiích, kruzích mužů a žen, konstelacích, dotykových masáží a skupinových tancích a podobně v řeči kombinující psychologické a esoterické pojmy. A také mnohdy zprávami o nejrůznějších podobách „sexuálního zneužívání“. To není nic překvapující, neboť na začátku je zneužita samotná tantra a její vysoce jemné metafyzické učení pro propagaci převážně vlastních neuróz či frustrací plynoucích z nedostatku schopnosti skutečného „doteku“ duše druhých a duchovní intimity, vydávaných za různé párové seznamky, tantrické masáže a práci se „sexuální energií“, „mužskou“ nebo „ženskou“, o které nejsou schopni vlastně nic říct, než se „tajemně tvářit“. V takovém prostředí je k tomu již nakročeno principiálně.
Nicméně podstatou „tantrické sexuality“ nejsou nějaké praktiky využívající stimulaci smyslů k oživení, zintenzivnění či prodloužení sexuálního potěšení. V jakém směru by se pak tantra lišila od učení Kámasútry, nebo nejrůznějších sexuálních pomůcek slibující intenzivnější sexuálního potěšení?
Podstatou „tantrické sexuality“ nejsou ani nějaké speciální „pozice“ (asány) a dechové metody k probuzení „sexuální energie“ v různých centrech apod. V různých recyklacích ale právě toto mnozí samozvaní „tantričtí učitelé“ učí na svých seminářích, ať už v párech nebo skupinách.
Tantrická sexualita spočívá míním ve zcela něčem jiném. Spočívá v tichém rozpoznání a zkušenostním pochopením sexuality samotné – její esence jako lidského ztělesnění „božské sou–lože“ (maithuna, džamala)či „spojení“ (jógy) „vědomí“ jako takového (MUŽE) a jeho vrozené „vitality“ (ŽENY) na úrovní celého lidského bytí – individuality.
Šiva v tomto spojení představuje samo VĚDOMÍ a „mužský“ aspekt skutečnosti a od něj neoddělitelnou VITALITU – moc bytí jako takového, Šakti představuje „ženský“ aspekt. Samotný sexuální akt byl pak nazírán jako více či méně souznící vyjádření této božské „hry“ neoddělitelného spojení dvou různých aspektů skutečnosti Šiva – Šakti (MU–ŽE–NY).
Okultní nauky a praxe tantry byli a jsou výhradně zaměřené na vědomé prožívání „duchovní blaženosti – radostnosti“ (ánanda) této „božské dvojice“ v naší ztělesněné zkušenosti, a to nezávisle na tom, zda jsem v klidu, činí, s druhými, nebo sami, milujeme se s partnery, nebo jenom hovoříme s druhými.
Tantra jako filozofický pohled na život učí umělecké a estetické prožívání skutečnosti jako blaženého spojení vědomí a v něm spočívajících nejrůznějších kvalit vyjadřujících se v našem přímo prožívaném smyslovém vědomí věcí, těl druhých lidí, ať už partnerů, milenců, či neznámých lidí, a tedy vše prožívat ve své prapůvodní trans-sexualitě vědomí samého.
Tantrické meditační praxe a celkové zaměření učení bylo velmi rozdílné od nauk jako jsou Kámasútry, které také vzešli z indického prostředí a jež se soustředí na smyslová a tělesná „potěšení“ (káma), získávání milenců, hmotného zajištění a jiné praktiky.
Z pohledu nauky tantry, není sexualita ničím „biologickým“, ani nespočívá v nějaké „touze těla“, ale chápe sexuální touhu jako vyjádření základní potřeby člověka jako duchovní bytosti po duchovní intimitě a obcování duší. Takzvané pohlavní či rozmnožovací touhy pak na základě našeho individuálního stavu vědomí a postojů mohou být buď více či méně naplněním duchovní intimity a společné tvořivosti dvou bytostí, nebo slouží více méně jako náhražka nedostatku prožívané intimity duše a jejího tvůrčího obcování.
Meditační praktiky tantry proto nejsou zaměřené na „fyzické spojení“, ani na zvýšení či prodloužení sexuálního spojení, ale v párovém kontextu jsou zaměřené na párové meditační praxe vedoucí k meditativnímu spojení a obcování-sexualitě duší skrze svá těla–pole vědomí (diádické samádhi či meditativní rezonanci). K tomuto protosexuálnímu spojení a obcování duše ve svých nefyzických tělech-vědomí vedoucí ke skutečné duchovní intimitě mezi lidmi v párové tantrické meditaci dochází bez jakéhokoliv fyzického kontaktu a může být prováděno jak mezi mužem a ženou, tak mezi ženami i muži. Navíc jak muž, tak i žena může ztělesnit obě základní vnitřní pozice duše, mužskou i ženskou. Fyzické spojení muže a ženy v případě partnerů ve které může toto primární spojení těl duše přejít, je pak pouze jedním z možných souznících vnějších ztělesnění a vyjádření tohoto prvotního spojení a obcování na úrovni těl–duše. To je míním skutečný význam posvátné „sou–lože“ (maithuna) Šiva – Šakti, jak je praktikovaná a chápaná tantrou ve své esenci včetně jejího fyzického rozšíření v případě fyzického spojení muže a ženy.
Míním, že ve skutečností spíše nedostatek prožívané skutečné duchovní intimity mezi lidmi, či dokonce sexuální frustrace či naopak fascinace sexem projektovaná na učení tantry vytvořila prostředí současného New Age trhu pod hlavičkou tantry a všechny s nimi spojení „tantrické“ praktiky, které s původním učením tantry, ani jejím univerzálním smyslem nesouzní.
