Často teď vysvětluji pojem bhakti. Co je to bhakti? Bhakti je láska k Bohu, a protože je Bůh vše, tak je to láska ke všemu. Vrcholná bhakti spočívá v tom, že své dítě milujete stejně jako vraha svého dítěte. Pro běžného člověka je toto těžko představitelné. Jsme vychováni společenským paradigmatem, filmy a různými příběhy, že toto je přítel a toto je nepřítel. Tento člověk nás podvedl, okradl, zbil, a proto ho nemám rád nebo ho nenávidím. V podstatě je to druh sebetrýznění, sebedestrukce. Bhakta – aspirant praktikující bhaktijógu – toto nezná, vroucně miluje každého bez rozdílu. Vše je pro něj Bůh a ve všem vidí sama sebe, a protože se vroucně sám miluje, miluje vše. Z toho vychází mantra „Sama sebe ve všem poznávaje, miluji se celou bytostí!“.
Triguna – destrukce, tvoření, čistota
Zlo a dobro v kosmickém pojetí neexistuje. Zlo a dobro jsou pouze subjektivní aspekty osobnosti, které nejsou absolutně definovatelné, a proto jejich použití ve společenském morálním nastavení vždy vyvolávalo zmatky, protože co je pro jednoho dobré, to je pro druhého špatné. Proto je potřeba přijmout zcela jiné paradigma, které se uchovalo v některých naukách a zcela odmítnout koncept dobra a zla a přijmout koncept destrukce, tvorby a čistoty, který je mnohem přesnější a přinese mnohem hlubší poznání. Každá bytost a individualita obsahuje všechny tři tyto aspekty v různém poměru a pro nás je rozhodující, který aspekt převládá. Pro planetu zemi a lidstvo je obecně nejlepší, pokud převládá aspekt tvorby. Ve východních naukách se mluví o gunách (sanskrit: triguna) – tamas, radžas a sattva. Nicméně tyto pojmy jsou vysvětlovány různými způsoby. Vycházím z pozorování svého mikrokosmu v protikladu k makrokosmu, a téměř nepoužívám načtené teorie, jelikož i knihy velkých mistrů jsou jen subjektivními názory lidí v určité době a na určitém místě, a mohou se občas i nepřesným překladem významově zcela odlišovat od zkušeností, které můžeme získat sebepozorováním v hlubokých meditacích.
Destrukce – tamas
Tato morální kvalita je nejnižší a zároveň nejrozšířenější kvalitou vesmíru. Patří do ní obecně hmota, majetnictví, nevědomost, lenost, poživačnost, deprese, strach, způsobování utrpení sobě a druhým. Bohem této morální kvality je Máro neboli Bůh majetku. Právě k němu se modlí téměř všechny církve a náboženské směry světa, jelikož uspokojení osobních tužeb a požitků je prioritou většiny bytostí a individualit v tomto vesmíru. Dobře jej vystihuje například postava Melkora z knihy Silmarillion od J. R. R. Tolkiena. Pro lidi s převládají kvalitou destrukce je v životě nejpodstatnější vlastní uspokojení smyslů, peněžní a majetkové zajištění a život v přepychu bez ohledu na ostatní. Pokud na Zemi převládají bytosti s převahou destruktivní kvality dochází k úpadku civilizace a zvyšování utrpení všech bytostí, jelikož i poživačnost je druhem utrpení.
Tvoření – radžas
Tato morální kvalita je střední morální kvalitou. Patří do ní tvorba, radost, zpěv, tanec, láska k přírodě a vesmíru, bezstarostnost, aktivita, neohroženost, není zde strach ze smrti, není zde lpění na majetku. Tyto bytosti žijí v harmonii s okolím a jejich život je velmi šťastný. Milují tento vesmír a starají se o jeho rozkvět a tvoří věci pro sebe a ostatní. Bohem této sféry je Bůh Stvořitel, tedy ten, jenž tvoří z radosti z tvorby. Ve východních naukách je nazýván Brahmou. Opět kdybychom použily knihy J. R. R. Tolkiena, tak bytosti s převládající kvalitou tvorby jsou elfové a ostatní přírodní bytosti. V současném světě se o tyto kvality snaží například hnutí Hare Krišna. Pro lidi s převahou této kvality je nejdůležitější radostný a svobodný život v souladu s ostatními. Pokud na Zemi převažují lidé s tvořivou kvalitou, tak se dostáváme do velmi šťastného „zlatého věku“.
Čistota – sattva
Tato morální kvalita je nejvyšší morální kvalitou. Zatímco destrukce a tvorba jsou kvality duální, tak čistota je kvalitou neduální. Není zde žádný vztah lpění na hmotě. Tento stav dobře vystihuje mantra „Sama sebe ve všem poznávaje raduji se celou bytostí!“. Jelikož se jedná o kvalitu neduální, nediferencovanou, všeprostupující. Bohem této kvality je to, co ve východních naukách nazýváme dharmakája, a tedy nestvořené, nediferencované nekonečné Světlo, kde není čas a prostor je vždy nekonečným, tedy veškerá individualizace se v něm rozpadá. Tento stav na chvíli zažívají psychonauté při obřadu s žábou Bufo Alvarius. Jogíni si však k tomuto stavu pomocí cvičení vybudovali pevnější cestu bez rizik nepřipravenosti, které mohou být fatální pro malou psychickou odolnost ve stavech vytržení. Pro lidi s převahou této kvality je nejpodstatnější život v čistotě. Nemají světské tendence a majetek většinou rozdají. V podstatě nepodléhají utrpení, jelikož nelpí na ničem světském, a tudíž zánik hmotných věcí a bytostí kolem nich jim nezpůsobuje pocit ztráty. Z toho vyplývá, že právě podle tendencí chování můžeme lidi rozdělit do jednotlivých kategorií.
Lidé, kteří mají strach či depresi, tak jsou náchylnější propadnout dalším a dalším aspektům destrukce, tedy hlavně poživačnosti. Paradoxně tyto kvality fungují jako jakési balíčky. Takže i když vidíme člověka, který je velmi bohatý, ale převažuje u něho nějaký z destruktivních aspektů jako třeba majetnictví nebo poživačnost, bude mnohem náchylnější k prožívání strachu a deprese a vedle něj bude chudý člověk zpívat a tančit. Proto je nutné sledovat, jestli tendence člověka vedou k destruktivním aspektům nebo tvořivým. Dalším krásným příkladem jsou například bezdomovci. U bezdomovců je poživačnost na prvním místě. Je to velmi závažná destrukce všech aspektů bytosti. Jejich smysl života je v potlačování vnitřní a vnější bolesti krabicí levného vína. I zde si můžeme všimnout převládnutí ostatních destruktivních aspektů jako je lenost, ubližování, krádeže, sebedestrukce toxickými látkami. Alarmující je ale to, že v tomto vesmíru je vše spojené. Tedy i bezdomovec, který na nás nemá zdánlivě žádný vliv, zhoršuje obecnou kvalitu života všech bytostí na zemi. Každý osobní morální aspekt totiž vytváří i společné morální napětí, proto je nutné, aby veškeré bytosti usilovaly alespoň o kvalitu tvorby. Pokud se společnost do stavu strachu a deprese, tak to zhorší morální kvality všech, a právě to může být zlomové a nebezpečné.
Závěr
Je nutné zcela odmítnout destruktivní morální kvality a pracovat na tvořivých morálních kvalitách a čistých morálních kvalitách a toto podporovat u všech lidí. Například dnešní světová situace: rozdělení společnosti je největší v historii, strach jako destruktivní kvalita je všudypřítomný a společenské nastavení bohužel přímo ke strachu nabádá. Mějte strach z nemoci. Mějte strach z války. Mějte strach z katastrof. Mějte strach z inflace. To samozřejmě směřuje k rozvoji dalších aspektů jako je deprese, majetnictví, lenost a pud sebezáchovy nadřazený nad rozvoj obecné spokojenosti. Toto povede k destruktivní spirále, která může znamenat mnoho utrpení pro lidstvo obecně. Avšak v minulosti jsme byli svědci toho, že morální trendy společnosti dokázali ovlivnit jedinci a významně na nějaký čas upravit destruktivní spirálu lidské společnosti. Jedinci jako Buddha, Ježíš, Krišna, Osiris a mnoho dalších indických jogínů a světců, a i osvícených králů, kteří vnesli do společnosti převahu čistých a tvořivých tendencí.
