„Na začátku je cesta nejtěžší. A dál, dál je ještě těžší!“ Smál se Evžen Štekl.
I.
Začátek je nejdůležitější. Vlastně všechny mystické a jógické cesty kladou obrovský důraz na začátek duchovní cesty. Mnohé cesty správně nabádají k častým a vědomým návratům na začátek, případně neopouštění počátku cesty jako to popisuje například kniha Šunrju Suzuki Zenová mysl, mysl začátečníka. Ostatně, dobře zvládnout začátek, základy, znamená nemuset se později nuceně vracet zpět.
II.
Co je však onou alfou, ale také omegou – tedy začátkem a koncem naší cesty?
Dá se říct, že na začátku každé cesty je uvědomění si strasti. Pochopení neustálé strasti během celého života. Jestliže toto člověk pochopí a děje se tak obvykle v době dospívání, u někoho pak o něco později, přichází touha po vymanění se z tohoto slzavého údolí s jeho strastiplným osudem. Potom začne člověk hledat, bádat a experimentovat – nejprve číst a ptát se po svém okolí, navštěvovat jemu dostupné předpokládané duchovní ikony, kněží, filozofy, či léčitele, než přistoupí k samotné meditační praxi. Obvykle se mu na samém počátku dostane do rukou kniha, jež ovlivní jeho další cestu více než si zprvu uvědomuje. Ostatně samotná četba a studium vede k nezbytnému usebráni, zvnitřnění, bez něhož není duchovní cesty. Ovlivnit vás na začátku může i zkušenější kolega či někdo z mistrů. Jenomže… V navštěvování více mistrů však tkví jedno z prvních nebezpečí sejití z cesty. Říká se tomu duchovní turismus. Jestliže tak hledající začne činit v rámci společnosti, a začne svůj cíl hledat vně, či spolu s dalšími lidmi, se kterými se stýká a baví, již to není hledání, není to duchovno, ale jen zábava. Ale správně pojatý začátek vede k samotě. Zjistíte totiž poměrně záhy, že ty debaty samotné, a dokonce ani s těmi učenými lidmi, případně s těmi, co využívají nějakých magických sil, jejichž význam jim však zůstal skryt, ke kýženému cíli nevedou. Většinou intuitivně, jindy na radu zkušenějšího hledajícího, přistoupíte k meditacím, zprvu občasně a s respektem, ale později pravidelně a každodenně. Začnete zjišťovat, že se svým pojetím cesty i životním postojem se blížíte popisu textu, k němuž jste se kdysi dostali, a po čase opět vrátili. U většiny našich přátel jím byla právě kniha Evžena Štekla Síla moudrosti.
III.
Jakou meditaci vybrat pro začátek? To záleží na mnoha okolnostech – našem věku, stupni či míře pochopení strasti a duchovní cesty, životních zkušenostech, sociálních, náboženských a kulturních kořenech a v neposlední řadě i stupni svobody, demokracie a sekularizace společnosti v níž žijeme. V dobách komunismu bylo mnohonásobně těžší dostat se byť jen k pramenům duchovní literatury, natož k duchovní cestě jako takové. Ti však, kteří to mysleli vážně, tak učinili. Pokud to srovnáme s dobou současnou, tak takových lidí bylo dokonce více než dnes. Na konci komunismu nastal boom jak v množství literatury, tak i směrů, škol, sekt, náboženství, jež duchovní růst slibovaly. Avšak v nastalém chaosu a zmatení jazyků se zcela skryl, možná až k nepoznání, skutečný smysl a důvod hledání, překryla jej módnost, tendenčnost a přitažlivost konzumního stylu prožívání duchovna. Lze dokonce říci, že doba útlaku je z těch tří popsaných pro dosažení cíle nejspolehlivější, zatímco současná doba reálných svobod nejnepřátelštější. Člověk netrpí tolik jako kdysi a již nemá potřebu hledat a usilovat. Pravé cesty k tomu, co nazýváme osvícení, se tak ztratily z dohledu hledajících a pro mnohé byly nedostižně skryty jako neodhalitelné. To byla ta negativní stránka znovu nabitých svobod. Avšak nezoufejte. Pokud jsou vaše úmysly a srdce čisté, správnou, rychlou a účinnou cestu najdeme.
Čím tedy začít ve chvíli, kdy jste se rozhodli pro meditaci, ale meditovat ještě neumíte. Je dobré vybrat si jeden směr, školu, k níž byste se chtěli přiblížit, jejíž filosofie a praxe nás oslovují, jsou vám nejbližší, ač jim ještě plně nemusíte rozumět, či zatím máte strach se pustit do něčeho tak obtížného nebo nebezpečného. Ano, aby byla cesta úspěšná, nemůže být snadná, a jeví se tak mnohdy jako nebezpečná.
Začít byste měli s meditací, která využívá nebo je sama nejpodstatnějším projevem života – dechem. Samotné pozorování dechu je zpočátku natolik obtížné, že k němu člověk musí teprve dozrát, a to může trvat celá léta. Avšak existují metody k tomu vedoucí. V první řadě je to mantra, modlitba, bhadžan, tedy povětšinou krátký posvátný text vyslovovaný, či zpívaný rytmicky stále dokola. Množství úspěšných hledajících se rekrutují z řad věřících využívajících tuto metodu zcela automaticky. A hlavně, začněte včas. Nejlépe hned teď! Čím budete starší, tím obtížněji a déle vám bude trvat nashromáždit potřebné množství energie k postupu v praxi. Ale jde to v jakémkoli věku. Vyšší věk má pak zase výhodu klidu prožitého, zkušenosti a menší míry rozptýlení. Je tedy zcela individuální a na každém, kdy ho život k praxi dovede.
IV.
Vzhledem k faktu, že je nutno transformovat naši tělesnou energii, lze doporučit některou z takzvaných jógických metod pracujících s přesně definovaným pohybem těla v rytmu volného, neovlivňovaného dechu, tedy s nádechem a výdechem. Sem patří hathajóga, tchaj-ťi čchüan, čchi-kung, kruhová cvičení z Chuašanských hor či tibetský Lu Jong a podobně. Jste-li již staršího věku, nebo pokud máte dojem, že nemáte dostatek času, můžete tuto etapu přeskočit. Podstatnou součástí je však naučit se sedět, umět ásanu, „pozici“ v níž se můžete „nečinně“, oddávat klidu mysli. Ásana stačí jedna nebo dvě, není třeba zvládat celý systém hathajógových pozic. Po nějaké době takové praxe jste schopni pozorovat dech, bez většího úsilí a únavy to přinášející, praktikovat bdění na podkladu pozorování nádechu a výdechu – základní cvičení předávané Gautama Buddhou jeho žákům. Lze se pokoušet i o imaginaci – udržení jediné představy ve své mysli, obvykle obraz náboženský – Buddhu, některého bódhisattvu, či křesťanské motivy. Můžete, či spíše měli byste se obracet do nitra s jeho nasloucháním, což už je samo o sobě meditací. Podobnou metodu lze využít i při usínání.
V.
Meditační praxe by měla naplňovat, uklidňovat, napomáhat i v každodenním životě. Zmíněné techniky je možné vzájemně kombinovat, není však třeba provádět všechny najednou. Důležitá je ale vytrvalost a pravidelnost, neměnit meditaci po dni, týdnu či měsíci. Dříve či později objevíte existenci čakramů, transformačního vnitřního dechu a možnost jeho vědomého postupu v podobě hadí síly, pak již nejsou nutná ona shora popsaná nejčastěji využívaná přípravná cvičení. Tou dobou však již většina hledajících není hledajícími, ale je těmi, kdo jsou již na duchovní cestě. A právě tato etapa cesty je časově nejdelší. Avšak ti, co se vědomě, pravidelně a dlouhodobě cvičí v meditačních technikách bdění a cvičení čakramů spolehlivě dochází k poznání sama sebe – tedy k takzvanému osvícení.
