Neexistuje slovo nebo svět, myšlenka nebo věc, bytost nebo tělo, které by kdy mohlo plně manifestovat či vyjádřit nevyčerpatelný potenciál, který vyvstává v a z Absolutního či Božského vědomí – toto Vědomí lze označit jako Bůh.
Vědomí samé – Vědomí jako takové je konečnou realitou a prvotní podmínkou abychom si my sami byli vědomí jakékoliv reality. Vědomí je vrozeně transcendentní, neboť jeho realita zahrnuje a přesahuje všechny reality.
Vědomí současně v sobě chová svůj vlastní nevyčerpatelný potenciál tvořený nekonečnou rozmanitostí vzorů a kvalit vědomí – svou vlastní prostorovostí a substancialitou, světlem a temnotou, barvami, tóny a texturami. Z toho doslova a do písmene neustále prýští Multidimenzionální Vesmír Vědomí – tvořen nesčetně dimenzemi, sférami, systémy či sférami reality – a v němž spočíváme i my (ne-nepodobně jako „medúzy v oceánu“).
Naše fyzická planeta (Země) je materializovaným povrchem jedné z těchto nesčetných sfér Vědomí. My sami jako bytosti nejen doslova pobýváme v tomto Multidimenzionálním Vesmíru Vědomí, ale jsme neoddělitelnou součástí samotného božského či absolutního Vědomí, jež je jeho zdrojem. A přesto lidské bytosti dneška propadly vědeckému blábolu, že vědomí je produktem evoluce či funkční vlastností mozku. Žijí ve stavu permanentně omezeného vědomí, přesvědčení a věříce, že vědomí je něco, co končí hranicemi kůže těla viděného z vnějšku a s jeho smrtí zaniká. Zcela ztratily zkušenostní prožívání sebe a svých těl jako ztělesnění a vyjádření vše obklopujícího a vše prostupujícího Vědomí. Místo toho považují vědomí samé za „osobní schopnost“, tedy vědomí, které vlastní a které je omezeno jejich těly. Neznají sebe jako části širších vědomých identit, či širších polí-vědomí se svými mnohočetnými inkarnacemi či manifestacemi na mnoha pláních reality, fyzických i ne-fyzických či fyzické přesahující.
Dokud lidské bytosti budou zakoušet své vědomí jako omezené či uzavřené v jejich fyzických tělech a jejich fyzické realitě, tak hranice, které oddělují jednotlivé individuality, kultury a civilizace, jednu od druhé nemohou být překonány a budou dále přetrvávat konflikty mezi nimi. Pouze pokud se lidské bytosti opět naučí zakoušet neomezenou podstatu Vědomí a jeho nekonečné potencionality, můžeme se také naučit překonat jevící se tělesné hranice, které oddělují jednu lidskou bytost od druhé, od Multidimenzionálního Vesmíru Vědomí a od TRANS-LIDSKÝCH bytostí či vědomých entit, které v něm spočívají.
