1 Kvalitativní náladovost ryzího Vědomí
Vědomí samé – ryzí Vědomí má své vlastní vrozené duševně-senzuální kvality (QUALIA), které můžeme chápat jako jakési metafyzické polní NÁLADY Vědomí či jako PRIMÁRNÍ NÁLADOVOST polí vědomí. NÁLADU tak můžeme definovat jako všeprostupující kvalitativní intenzitu či tonalitu ryzího Vědomí – Vědomí samého.
Tyto nálady Vědomí nejsou „následkem“ či způsobené nějakou konkrétní životní situací, vztahováním či událostí. Ani nejsou způsobené naší fyziologií či neurologií. Naopak, nálady Vědomí jsou tím – prvotním – co nalaďuje či nastavuje a tónuje – zabarvuje – texturuje naší celkovou zkušenost nás samých, druhých lidí a světa kolem nás, včetně naší fyziologie a neurologie. Není tomu tak, že by bytosti „měli“ nálady, ale Vědomí jich samých jako bytostí – tedy jejich vlastní podstata jako bytostí je tvarovaná a tónovaná náladami či kvalitativními tonalitami-intenzitami Vědomí samého. Nálady jsou polní kvality samotného vědomí na rozdíl od emocí a pocitů, které takzvaně „máme“ a „někde“ pociťujeme. To činí nálady primárnější realitou než bytosti samé. Což není překvapující, neboť kvalitativní intenzity vědomí jsou v intimním vztahu k prvotní sféře potenciality či možného – záměrnosti potenciálních kvalit a intenzit Vědomí.
Nálady jsou tonální intenzity s pociťovatelnými kvalitami podobně jako rozlišujeme u hudebních tónů a vyjádřitelné podobnými pojmy jako „těžké” či „lehké”, „temné” či „světlé”, „zářící” a „expanzivní”, či „stahující” a „absorbující”, „vysoké” a „nízké”, více či méně „intenzivní” či „ploché”, více či méně „jasné” či „zastřené” a podobně. Podobně jako akordy mohou nálady být souznící či nesouznící harmonické či disharmonické. Tyto nálady vědomí mají tak svůj vnitřní vztah k prvotní sféře Vědomí samého – k sféře možného či vědomí-potenciálu, jsou jeho vyjádřením a projevem. Například prožívání úzkosti nebo strachu ze smrti nejsou nějaké konkrétní „věci“, ale cítěné vztahy k našim nejvnitřnějším potencialitám, nikoliv k nějakým aktuálním konkrétním věcem. Můžeme se buď neautenticky „odtahovat“ či snažit negovat toto cítění například tím, že se ve svých životech něčím zaměstnáváme jenom proto, abychom nebyli s tímto cítěním konfrontováni, a nebo naopak nechat toto cítění úzkosti a strachu ze smrti, aby nám připomnělo konečnost našich životů – a tak nás donutilo svobodně volit mezi těmi nekonečnými možnostmi, které nám mohou poskytnout vyjádření našich nejhlubších individuálních autentických potencialit k bytí – životu. Můžeme rozlišovat „základní božské nálady“ jako „metafyzický” strach a úzkost, údiv a hrůza, úcta a bázeň, láska a soucit, blaženost a vytržení. Tyto nálady ale nejsou od sebe oddělitelné či oddělené „entity“. Například nálady úcty a bázně mohou být chápány jako jednak spojení a vyšší vyjádření základních nálad údivu a hrůzy a podobně.
2 „Bohové a bohyně“ jako zosobnění-personifikace božských základních nálad
Bohové a bohyně – na rozdíl od jediného Božství, kterým je samo univerzální Vědomí, jež je esencí toho, co zveme „Bůh“, mohou být nazírány jako bytostné personifikace základních nálad Vědomí. Jsou jejich doslova a do písmene vnější tváří-personou a současně způsobem, jakým nás tyto tváře-zosobnění doslova oslovují či se nás dotýkají. Proto také náboženské citové uctívání „bohů”, což je podstata tradiční bhakti jógy, je přímou cestou k Božskému či Božství jako takovému, zahrnující mnohé rozmanité základní či primární nálady ryzího Vědomí – božské nálady.
Neboť není možné zakoušet Božství jako ryzí Vědomí, aniž by bylo současně samo zabarveno či tónováno určitou základní náladou, citovým-tónem (CITÓNEM, návrh pro nové slovo) nebo určitou senzuální kvalitou (QUALIA) – ať už jako sférické výšky nebo bezedné hlubiny, nekonečná rozpínavost nebo nekonečná niternost, transcendentní světlo nebo imanentní tma, údiv či hrůza, láska nebo soucit, hněv a zuřivost, nebo úcta a bázeň. Tyto „božské nálady“, které dodejme jsou si naprosto rovny, nicméně nejsou jenom způsoby k „ochutnání” či zakoušení božských chutí, či mystických zkušeností Božství. Jsou primárně vrozenými senzuálními „vůněmi-chutěmi“ Božství samého – samotného ryzího Vědomí. Tyto polní senzuální kvality ryzího Vědomí se v tantrické tradici nazývají „RASA“. Vylučovat jakoukoliv z těchto primárních nálad – včetně nálad úzkosti, strachu, hrůzy, nechutenství, hněvu či agresivity – z úrovně spirituálního zakoušení, znamená ve skutečnosti vylučovat a negovat všechny. Popírat jakoukoliv z těchto základních nálad není jenom negováním skutečné podstaty Božství, ale i odmítání a negování našeho vrozeného lidství – naší humanity ve své esenci – jako vyjádření a ztělesnění Božství ve všech jeho základních náladách a chutích. „Bohové” a „bohyně” jsou takové bytosti, které ztělesňují mnoho různých chutí a základních nálad ryzího Vědomí v jejich „ryzosti“ – takové bytosti, které jsou jejich nejryzejším vyjádřením. V přítomnosti ztělesněného „boha“ či „bohyně” či doteku tímto širším Vědomím, například „hněvivého božstva“ ztělesňující tóny vědomí-hněvivosti, nezakoušíme typické spirituální atributy jako klid, ticho, světlo, ale naopak v nás začínají pod její intenzitou všechny námi negované aspekty vyvstávat do vědomí a podobně. Egoistická bytost, vlastnicky se vztahující k sobě a svému prožívání pak dokonce může vyprojektovat i doslova „zlý-objekt“ vidící v takovém „bohu“, viz „transformace“ „rohatých“ či „hado-dračích“ bohů v „čerty“ a „ďábly“ v křesťanství, či „vyděšené” reakce anglických okupantů Indie na vnější symboly-obrazy KÁLÍ a jejího maskulinního protějšku strašlivého boha BHAIRAVA nebo „požírače času“ MAHAKALA. Skutečně „božské” působení spočívá v setkávání se právě s tím a těmi bohy, které nejvíce ke svému osvobození vědomí potřebujeme. Jsou také doslova prostředníky skrze něž vrozené tvořivé hodnoty těchto božských nálad a kvalit ryzího vědomí – jejich realita – se stává univerzální skutečností – faktem (můžeme hovořit o UNIVERZÁLNÍCH KOSMICKÝCH HOD-NOTÁCH, doslova o základních kosmických „notách“ podle kterých HRAJE vše co je a může být) zvučících dření samotného života všeho co jest. Jako takové spočívají nicméně za horizontem událostí jak běžné fyziky, tak běžné etiky. Slované hovořili o univerzálních principech-hodnotách zvané KONY a v sanskrtu o takzvaně univerzálně vládnoucích principech RITA. Tyto „univerzální kosmické hodnoty“ vyvěrající z božských nálad doslova protékající dření veškerého života jako věčného děje ztělesňování vědomí a jeho kvalit v podobě bytí všech bytostí a jejich světů, nemohou být přeloženy do jazykových struktur. Jejich vnější symbolismus se nicméně odráží v náboženských a spirituálních duálních symbolech jako dobro a zlo, bohové a ďáblové, spása a zatracení, nicméně ony samy zcela přesahují tyto duality i jakoukoliv lidskou podobu etiky z nich odvozené.
3 Katalog „božských“ nálad ryzího Vědomí (RA-SA-NA)
Vědomí je vždy tónované určitým náladovým tónem (či CITÓNEM), který zabarvuje-tónuje celkové vědomí nás samých, druhých a prožívaného světa kolem nás. Tvoří doslova a do písmene citové-vlákno modulující prožívání-cítění-myšlení-vnímání-stávání se našeho vědomí a jeho zakoušení.
Ze své podstaty je těchto citových kvalit samotného Vědomí nekonečně se stále aktualizující nevyčerpatelný potenciál. Nicméně můžeme rozlišovat jejich rozlišující základní citové kvality základních nálad ryzího Vědomí. První, kdo se touto oblastí náladovosti univerzální subjektivity či Vědomí samého zabýval, byl Abhinavagupta ve svých pojednáních o takzvaných rasách.
3.1 Prvně pojďme slyšet samo slovo „RA-SA“
V tantrické tradici existuje název pro tyto nálady ryzího Vědomí, „RASA“. Jde o složeninu dvou slabik RA-SA. Sami tyto slabiky – jejich tiché (vnitřní) zvuky vyjadřují hlubší metafyzické aspekty Vědomí. Tichý zvuk (((RA))) zvučí kvalitu vyzařujícího Světla Vědomí a tichý zvuk (((SA))) zvučí kvalitu samotné esence by-tí jako všeprostupující ontologické řeči stávání se. Mantra (((RA-SA))) nám tak přináší metafyzickou zkušenost vše prostupujícího Světla-Bytí – univerzální řeči Bytí, kterou je primární „rasa“ – ve smyslu nálady Vědomí. Všechny základní či primární nálady Vědomí jsou si zcela „rovnocenné” z pohledu svých božských kvalit. Není žádná více spirituální než jiná, například podobně jako naše emoční prožitky úzkosti, strachu nejsou méně „duchovní” a žádoucí než například emoční prožitky radosti a klidu, jak stále podléhá celý svět deviantního new-age-ezotržiště. Tvoří tak doslova a do písmene božskou paletu nálad, v kterých se samo Božství – univerzální Vědomí jako takové prožívá. Nálady mohou vytvářet různé „souzvuky“ či „akordy“, přecházet jedna v druhou a podobně. Abhinavagupta ve svých pracích rozlišoval čtyři základní božské nálady a další čtyři z nich vyvstávající. Není jistě nevýznamné, že jako první božskou náladu rozpoznává EROTICKOU. Jednotlivé rasy – nálady a jejich centrální citové tonality (CITÓNY) jsou zdrojem emočních a smyslových prožitků a zakoušení. Následující tabulka zobrazuje osm rozlišených základních božských nálad ryzího Vědomí a jim odpovídající typy emočního prožívání v lidské zkušenosti. Současně emoční prožitky pak prožívané jako celotělesné Vědomí nás přenášejí do polních nálad samotného ryzího Vědomí. Z toho je patrné, že žádná emoční zkušenost není překážkou zakoušení Božství či univerzálního vědomí, ale naopak z principu je a může být vstupem do „ochutnávky“ mystické zkušenosti Božství v dané jí odpovídající „zdrojové” „božské” náladě – jako citová tonalita (nálada) ryzího vědomí samého.
| SAMA RASA (šanta), klidné ryzí Vědomí-Blaženost (Čit-Ánanda) jako esence veškeré náladovosti Vědomí | |||
|---|---|---|---|
| EROTICKÁ | HNĚVIVÁ | HEROICKÁ | NECHUTENSKÁ |
| eroticko-senzuální vnímání a prožívání, rozkoš, slast, potěšení, radost, příjemné a estetické prožívání, atraktivnost, romantika | hněvivost, zloba, agresivita, pocit nespravedlnosti, arogance, touha po pomstě | návaly vitality, odhodlání, hrdinství, odvaha, statečnost, mužnost, touha po poznání, důstojnost, smysl pro spravedlnost a vyšší cíle | odpor, nechutenství, zhnusení, averze, pohoršení |
| KOMICKÁ | ŽALOSTNÁ | UDIVUJÍCÍ | DĚSIVÁ |
| smích, veselí, | utrpení, smutek, | zázrak, údiv, | strach, obava, horor, |
| komičnost, vtip, veselost, komedie | bolest, zármutek, žal | překvapení, podivuhodnost | teror, hrůza, tíseň, úzkost |
4 Souvislost s učením Stanislava Grofa o bazálních perinatálních matricích
Stanislav Grof ve svém výzkumu „psychedelické zkušenosti“ hovoří o základních takzvaných bazálních perinatálních matricích (BPM I-IV). Ve svém modelu lidského vědomí hovoří „fenomenologicky“ o oblasti individuálního nevědomí, zahrnující takzvané „biografické” období prožívání, a pak o takzvané transpersonální oblasti nevědomí, přesahující běžné „lidské vědomí” s přechodem mezi těmito prožitkovými oblastmi vědomí v podobě „perinatální” (odvozeno od „spojené s porodem“) oblasti vědomí, která „obsahuje“ čtyři zkušenostní matrice se svými vnitřně-logickými prožitky a typickými transpersonálními náladami. Současně hovoří o „kondenzovaných zkušenostech“ (COEX), které jsou spojené určitým citovým vláknem napříč těmito rozlišenými úrovněmi „lidského vědomí”. Prvně je třeba říci, že Grofův model „vědomí” nevyvstává zkušenostně z gnóze – poznání samotného vědomí a cítění jeho vnitřních kvalit a principů, ale z prožitkového pohledu, či z pohledu zakoušených obsahů vědomí během psychedelických zkušeností. Jde spíše o jakousi prožitkovou „mapu“ podobně jako „matematický model“ promítaný na realitu přírody. Vychází z pohledu na člověka a jeho tělo „z vnějšku“ (nikoliv přímo z reality cítícího vědomí tělesnosti jako celku), proto také Grof hovoří o „regresi“ vědomí k porodu člověka, kdy „umírá ego“ a dochází k takzvané „smrti a znovuzrození” za současného zakoušení prožitkových obsahů zkušenostních matric a procitnutí do „transpersonálních“ oblastí vědomí. Tolik stručně Grofovo schéma. Celé konceptuální myšlení Stanislava Grofa nicméně trpí základní dualitou – dualitou mezi vědomím a tělem – tělem viděným z vnějšku jako to, co se rodí z těla fyzické matky během porodu. Více se celému přístupu Stanislava Grofa a jeho psychonautice věnuji samostatně jinde. Nicméně zkušenostně cítím, že to, co ve skutečnosti Grof objevil, nebylo prožitkové schéma spojené s či pouze s fyzickým porodem jako takovým, ale samotným ROZENÍM DUŠE, která se stále TĚLESNÍ-ZTĚLESŇUJE, tedy vyvstávání potencialit vědomí do jejich aktualizace. Můžeme říci, že v „pozadí” jeho rozpoznání zážitkové logiky mezi fázemi porodu a fázemi psychedelické zkušenosti, jak odpozoroval Grof ve svém výzkumu, je daleko širší či plnější metafyzický a přec ryze zkušenostní princip. A prvotní oblast, která moduluje-tónuje jakékoliv tělesnění či ztělesňování, tedy „rození duše“, je tvořena základními „božskými“ NÁLADAMI ryzího vědomí, jak o nich pojednávám výše. Když se podíváme o jakých typických prožitcích Grof hovoří v souvislosti s jeho BPM I-IV, nemůžeme nevnímat souznění se základními božskými náladami ryzího Vědomí. BPM I – metafyzická oceánská mateřská kvalita míru a lásky – duše plně ve svém těle (novorozeně v těle matky) – plné uspokojení – klid – mír – naplnění a současně nechutenství až odpor ke „zkaženému“ lůnu (k potencialitě cítěné jako „odporné”). Grof tyto prožitky ve svém modelu dává do souvislosti s prožitkovým stavem ještě nenarozeného dítěte v matčině lůně. Širší princip zachycuje stav bytí jakékoliv potenciality v „lůně” Vědomí – prvotní sféře potenciálního-možného v tantrické tradici nazývaná Velká Matka (MAHÁ KÁLÍ). S tímto vztahováním jsou pak spojeny uváděné polní nálady ryzího vědomí. BPM II – prožitky tísně, úzkosti, nátlaku, teroru až hrůzy ze zániku a nebytí. Grof tyto prožitky ve svém modelu dává do souvislosti s prožitkovým stavem dítěte zakoušejícího „utlačující” děložní stahy ještě před otevřením se lůna matky k samotnému procesu porodu. Širší koncept zachycuje stav bytí narůstající intenzity (záměru k manifestaci) dané potenciality v prvotní sféře možného k hledání cesty k její aktualizaci, ale ještě bez nalezení souznící-rezonující podoby-formy-těla-události. BPM III – prožitky narůstající intenzity oscilující na rozhraní bolesti a slasti, expanzivní extáze, intenzivní orgasmické pocity, zápas o zrození, aktivní účast v boji, sadomasochistické orgie, sexualita v jejích různých podobách, prožitky umírání a znovuzrozování. Grof tyto prožitky ve svém modelu dává do souvislosti se stavem dítěte, které prožívá stahování dělohy, ale současně i otevírání lůna matky, tedy jeho „útlak“ nachází „východisko“. Širší koncept zachycuje stav bytí již dostatečně rozlišené (vlivem nárůstu intenzity na potřebnou úroveň) potenciality, ke které se začíná formovat (doslova „klubat“) tvar-tělo, tedy cítěná možná potencialita se začíná manifestovat v konkrétní podobu – tvar – tělo – aktualitu. Již existuje cesta-způsob k manifestaci či aktualizaci potenciálu. BPM IV – prožitek smrti a znovuzrození, extáze metafyzického údivu, expanze prostoru vědomí, osvícení, prožitky spásy, vykoupení, univerzálního soucitu. Grof tyto prožitky ve svém modelu dává do souvislosti s prožitkovým stavem právě narozeného – od mateřského těla odděleného dítěte. Širší koncept zachycuje stav bytí každé plně aktualizované potenciality – nové aktuality či její aktualizace v expanzivním světle Vědomí. Míním, že lidský porod, jeho fáze jsou ve skutečnosti pěknou ztělesněnou metaforou univerzálního procesu stávání se, tedy aktualizace potenciality z její prvotní tmy potenciálu na světlo aktuality. Jde ve skutečnosti o podobnost v různosti. Ve skutečnosti to, co se skutečně děje, je neustálé „rození” ve smyslu ztělesňování duše, jejích kvalit a já. Toto rození či aktualizace duše probíhá ve skutečnosti stále, nejen zintenzivněně během takzvaných „psychedelických zkušeností”. Proměny metafyzických polních nálad ryzího Vědomí se pak projevují v individuálních případech příslušnými zkušenostními obsahy jimi tónovanými na základě individuality a jejích přijatých či chovaných přesvědčeních o realitě, vědomí, já, těle, atd.
5 Základní náladová dynamika Vědomí
Celkové projasnění naší nálady jde vždy ruku v ruce s pocitem expanze a rozšíření Vědomí. Potemnění naší nálady jde ruku v ruce se zaměřením vědomí do nitra. Pociťovaná lehkost duše zakoušíme vzestupným pohybem Vědomí. Pociťovaná tíže je naopak projevem sestupného pohybu Vědomí.
