Pránajáma – věda o dechu

Motto

Dýchat znamená žít!

André Van Lysebeth

I.

DECH je jeden ze základních projevů života. S prvním nádechem (technicky ovšem výdechem) život začíná na posledním výdechem končí.

Všechno živé dýchá – vše co dýchá, žije. Rytmus dechu, byť o různé časové délce nacházíme u všech živých tvorů, organismů, ale dokonce i tam, kde ho naše současné pojetí vědy doposud nehledalo. Svým rytmem se tak projevují, moře, oceány, lesy, stepi, pevniny, ale i celá Země, ostatní planety, hvězdy, galaxie a tak dále.

Dech souvisí s hlasem a mluveným slovem či projevem, myšlenkovými pochody, ale i srdečním tepem a krevním oběhem. Těmito jevy je nejen ovlivňován, ale je možné je pomocí něj také přímo ovlivňovat. Rychlost, frekvence a hloubka dechu mají vliv na sílu a hloubku klidu respektive neklidu.

Dýchání možno považovati za nejdůležitější ze všech úkonů těla, neboť ostatní úkony vskutku závisí na dechu. Možno žít je nějaký čas bez jídla, kratší čas bez pití, ale bez dechu život je skončen v několika minutách. A člověk nezávisí jen nadýchání, ale s velmi velkého dílu i na správném zvyku dýchání, má-li zachovati plnou životnost, aby ti prost nemocí. Rozumné ovládání dýchací schopnosti prodlouží naše dny na zemi, dávajíc nám zvýšenou životnost a sílu odporu, avšak nerozumné a nedbalé dýchání zkrátí naše dny, zmenšujíc naši životnost a vystavujíc nás chorobám. (Ramačaraka 1923, 7)

Zemanová (1998, 5) mluví o bioenergii: „Musíme tedy vzít na vědomí, že u zrození světů stála energie. Navíc, nikam nezmizela – je zde, stále přítomná, a celý vesmír je ona. Je naprosto lhostejné, jak je pojmenujeme, protože to na její existenci nemá pra žádný vliv. Je ve všem – živém i neživém. Každé zrnko písku obsahuje vlastní informační pole, ale zatímco u neživých předmětů je struktura energie poněkud jiná, pro živé bytosti používáme název bioenergie.“

Ramačaraka používá slovo prána a překládá jej ze sanskrtu jako „absolutní energie“. V současných slovnících nalézáme spíše termín životní energie. „Podle některých východních teorií máme přidělen stejný počet dechů je pak na každém jednotlivci, jak s tímto přídělem naloží. Proto východ říká, že základem pro dlouhé zdravý Život je klidný, pomalý a hluboký dech. Začnete-li vnímat lidi kolem sebe, zjistíte, že nervní jedinci dýchají podstatně rychleji a také mělčeji, než klidní. Slabý tok bioenergie samozřejmě nemůže harmonicky proudit ve všech orgánech, a pak už záleží jen na predispozici onoho člověka, která skupina orgánů začne stávkovat nejdříve.“ (Zemanová 1998, 7)

II.

Dech sám o sobě nemá pejorativní zabarvení jako některé jiné životní funkce. Dech máme s sebou neustále. Bylo by tudíž na místě použít dech jako meditační podklad, tedy tak, jak doporučoval a učil sám Gautama Buddha, nebo mnozí jiní jogínští mistři. Věda o dechu se nazývá pránajáma. Je však cvičení dechu skutečně vhodné praktikovat od samého začátku? Tato otázka má svoje opodstatnění vyplývající ze tisícileté zkušenosti jogínů, siddhů, fakírů a podobně. V jejich vzpomínkách a poučkách, případně jimi napsaných textech, se dozvídáme o rizicích a varováních před jednak předčasným a jednak neuváženým využíváním těchto praktik.

Také v našem československém prostředí a literatuře existují četné zmínky o tom, že pránajáma má své předpoklady, podmínky, které je nutno dopředu splnit, abychom si nepřivodili zdravotní těžkosti a poruchy ať už fyzického nebo psychického charakteru a úspěšně využili tuto extrémně silnou a jedinečnou praxi na své duchovní cestě, a tudíž tedy ve prospěch všeho živého.

Ovládnutí dechu přináší nejen zlepšení zdravotního stavu, a to ve výjimečných případech až k nesmrtelnosti těla, hloubku klidu, ale také magické síly a léčitelské schopnosti.

Jogi provozuje cviky, jimiž dosahuje vlády nad tělem a je s to vyslati ke kterémukoliv ústroji či dílu svého těla zvýšený příliv životní síly čili prány, posiluje a vzpružuje tak onen ústroj či díl. Zná vše, co ví jeho Západní vědecký bratr o fyziologickém účinku správného dýchání, ale ví ještě i, že vzduch obsahuje více nežli kyslík a dusík a vodík, a že děje se dechem cosi více nežli pouhé okysličování krve. Vy i něco o práně, o níž jeho Západní bratr neví ničeho a je dokonale obeznámen s povahou a s ovládáním tohoto velkého principu energie a je dokonale obeznámen i s jeho účinkem na lidské tělo a mysl. Ví, že rytmickým dýcháním je možné dostat i se do souladného chvění s přírodou a napomoci k rozvoji svých vnitřních, z tajených schopností a sil. Ví, že ovládaným dechem může nejen vyléčiti nemoci svoje i svých bratří, ale i odstraniti všechny obavy, všechny strázně, a všechny nízké vzruchy. (Ramačaraka 1923, 8–9)

Existují desítky a možná i stovky technik popsaných především na východě v knihách jako jsou Samhity, Tantry či Védy. Také západ přichází se svou troškou do mlýna, ač nutno dodat že pod zřejmým vlivem východu. Kerningova písmenková cvičení by se bez znalosti a praxe dechu neobešla, Ramačarakova dechová cvičení pak přímo z východních učení pochází. Léčení přikládáním rukou, jaké praktikoval sám Ježíš Kristus, je také přímo odvislé od umění dechu a jeho vědomém tréninku. 

Proto nyní připomeňme to nejdůležitější. K úspěšné praxi pránajámy je nutné morální očištění bytosti a její předchozí etický výcvik, jak se shodují všechny zdroje. 

Mluvíme-li o vědě dechu a její praxi, musíme zmínit samotné fáze dechu, jimž jsou: nádech, zádrž dechu, výdech a zádrž dechu, každé o různé délce, hloubce a intenzitě. Samozřejmě že tyto fáze, jejich střídání s možností vynechávání zádrže přímo souvisí s celkovou fyzickou aktivitou, zdravotním stavem, či fyzickou námahou v dané chvíli. Proto bychom pro případ výuky pránajámy neměli zapomenout ani na předchozí přípravný trénink fyzického těla, ať už v podobě jógy a jejich ásan, nebo meditačních pohybových cvičení. V zásadě platí že při přikročení k dechovým cvičením bychom měli mít za sebou morální průpravu, i harmonizaci dechu jako takového, tedy patřičný nácvik ásany nebo zrytmizovaného pohybu, při kterém vybranou techniku provádíme. Nejdůležitější připomínkou pro samotnou praxi je upozornění, že dech musí být cvičen plně vědomě! Musíme si jej uvědomovat, nic nesmí být zautomatizováno. Hlavním účelem provádění tohoto cvičení je uklidnění mysli, které lze učinit jenom vědomým pozorováním. Pokud bychom tak nečinili, nejen že mysl dále rozvíříme, rozvíjíme nevědomé myšlení a myšlenky, ve kterých se utápíme, a v konečném důsledku dosahujeme pravého opaku, tedy nikoli uklidnění ale zmatku.

III.

Jóga rozeznává patero dechů, které společně nazývá slovem prána nebo také váju („vítr“, „dech“): prána (sídlící v srdci nebo proudící od nosních dírek k „srdci“, anahátě), vjána (sídlící či působící v celém těle, oživuje všechny nádí, energetické „kanály“ či spíše „toky“ v těle), ápana (sídlící v pohlaví nebo proudící dolů k múladháře), samána (sídlící v manipúře nebo směřující dolů z anaháty do manipúry nebo spojuje anahátu a manipúru), udána (sídlící v hlavě, nebo stoupající vzhůru mezi „srdcem“ a „hlavou“, anahátou a adžňou + sahasrárou).

Propracovaná teorie váju představuje nejen celý fyziologický, ale i anatomický systém závislý na přiměřené, doporučované životosprávě, výživě tělesné i duševní. 

Pránajáma je pak VĚDOMÁ práce s dechem a energií či „životním dechem“ (pránou), jíž je dech nositelem. Pokud bychom jednotlivé dechy přeložili do češtiny v souvislosti se způsoby jejich aktivace a působení, zjistíme, že označují jednotlivé fáze dechu: prána – nádech (od slova prá, „naplňující“, „naplňovat“), vjána – zádrž dechu po nádechu, ápana – výdech, samána – zádrž dechu po výdechu. Smyslem pránajámy je vědomé ovládnutí dechu a obrácení přirozených tendencí prány proudit vzhůru a ápany proudit dolů tak, aby se v opačném proudu setkaly, spojily v břišní oblasti, v manipúře, (ostatně tuto fázi a její termín – samána – lze přeložit jako „celkový“, „jednotný“). Proto udána, ač je mnohými školami dávána do souvislosti s výdechem, proudí vzhůru, je tedy již transformovaným nádechem. Ostatně je udáváno, že udána provází probuzení Kundaliní šakti (Hadí síly), vstupem do centrálního energetického kanálu – sušumny. 

Dalším možným výkladem patera dechů, prány, vedle tradičně zmiňovaných, může být návod, postup koncentračního či meditačního cvičení čakramů v „těle“. Ten již však patří spíše k tajnému či esoternímu výkladu této jógy. Avšak právě pránajámou je můžeme sami objevit a, ačkoli „je žádný patolog-anatom dosud nenašel“, jak říká Evžen Štekl (2021, 81), můžeme se o jejich subjektivní existenci sami přesvědčit. Dlužno dodat, že Ramačarakovu knihu Věda o dechu používali ve svých začátcích nejen Květoslav Minařík a na Fráňovo doporučení i jeho žáci, ale také naprostá většina esoteriků, hermetiků, mágů a alchymistů té doby. V současné době je dostupné velké množství literatury, použít můžete texty André Van Lysebetha, Mahéšváránandy, nebo třeba zde citovanou Radmilu Zemanovou.

IV.

Pránajámu můžeme rozdělit na měkkou, se zádrží dechu mezi nádechem a výdechem a tvrdou, se zádrží po výdechu. Případně je možné praktikovat obě zádrže. 

Samotná zádrž dechu však může být opět provedena dvěma způsoby: se zavřením „zámku“ a bez zavření, tedy s uzavřením záklopky v hrdle a bez.

Mohli bychom mluvit i o pránajámě přirozené, tedy v takové podobě, jakou nám umožňuje relaxované tělo s uvolněným dechem. V takovém případě neovlivňujeme, ale pouze pozorujeme proud dechu s tím, že nečiníme zádrže, ale pouze případné pauzy mezi nádechem a výdechem, či výdechem a nádechem tak, jak to samo tělo umožňuje, což je individuálně rozdílné.

Nejjednodušší způsob zrytmizování dechu je za pomoci počítání kroků při nádechu a výdechu při chůzi nebo počítání nádechů a výdechů, nebo pouze výdechů, anebo doby jejich trvání při sezení v jogické pozici.

Samotnou pránajámou se zabývá André Van Lysebetha (1999), a uvádí mimo jiné i následující cvičení zařaditelné po patřičné průpravě:

Postoj: jako obvykle: páteř bude rovná, držení těla uvolněné, přirozené. Soustřeďte se.

1. Pomalu a zhluboka vydechněte, nosní dírky neuzavíráte, ale buďte k tomu připraveni.
2. Pomalu a tiše se nadechněte levou nosní dírkou, když jste pravou nosní dírku uzavřeli palcem.
3. Na konci nádechu uzavřete obě nosní dírky. Na dvě či tři vteřiny zadržte dech, ne na víc!
4. Levá nosní dírka zůstává uzavřená, vydechněte pravou nosní dírkou, co možná nejtišeji a zhluboka.
5. Když jsou plíce prázdné, pomalu a tiše se okamžitě nadechněte pravou nosní dírkou.
6. Uzavřete obě nosní dírky, vteřinu počkejte a pak uvolněte levou nosní dírku, kterou stále pomalu a zhluboka vydechujete.
7. Ihned se znovu nadechněte stejnou nosní dírkou atd.

Shrnutí:

• výdech levou,
• nádech levou,
• výdech pravou,
• nádech pravou,
• výdech levou,
• nádech levou atd.

Délka dechu by měla být přirozeně nerušící, nepřepínat se, udržet uvolněnou plynulost dechu. Zemanová doporučuje začít na 8 x 8 x 8 vteřin bez ucpávání jednotlivých nosních dírek, k čemuž se propracováváme postupně s prodloužením doby dechu. 

Tak je díky dlouhodobému, vědomému výcviku možné dosáhnout nejen vlastního zdraví, ale také naučit se léčit ostatní, probudit magické síly, vjemy jemnohmotných světů a energií, mystické stavy, ale i dojít klidu mysli, míru, osvícení. 

Jenomže, výše popisovaná pránajáma je „vnější“, která nás má připravit na tu správnou, tedy „vnitřní“, jež je dosahována právě oním výše zmíněným splynutím všech pěti dechů do jednoho – do Hadí síly.¹

V.

Zemanová (1991, 7) říká: „K základním vlastnostem léčitele patří nezištnost a lidskost při absenci těchto kvalit může být ovládnutí bioenergie nejen velmi obtížné, ale i značně nebezpečné. Dalším z důležitých předpokladů je znalost anatomie a fyziologie lidského těla nic na plat ale ani těm nejvěrnějším přátelům nevsugerujete že v krajině srdeční mají slepé střevo. Obávám se, že budete muset obětovat nějaký ten volný čas studiu příslušných odborných knih. Ti, kteří budou chtít pomáhat většímu počtu lidí musí mít dále tyto předpoklady: 1. Zdravotní stav na průměrné úrovni bez dědičných vad. 2. Věková hranice od 30 do 50 let, což je období mezi ukončením formování organismu a počátkem jeho stárnutí.“

Autorčino doporučení se týká léčení ostatních, přičemž samoléčení či duchovní cesta nejsou podmíněny zmíněnou věkovou hranicí, nicméně, i zde je nutná dostatečná příprava a obezřetnost při nácviku.

Ačkoliv se v literatuře setkáváme s celou řadou technik a praktik, jak pránajámu provádět, existuje jedno jednoduché prastaré cvičení, které sice nepředstavuje nic nového, ani zvláštního, nemusíme se jej totiž (a tudíž) zdlouhavě učit, a přitom je při jeho pravidelném a dlouhodobém vykonávání nejsilnější a nejúčinnější ze všech. Jedná se pouhé vědomé pozorování fází dechu. Tedy právě tak, jak učil Buddha (Nyanatiloka 1935): 

Bdění nad vdechováním a vydechováním (ánapána-sati): S pozornou myslí vdechuje a vydechuje. Vdechuje-li dlouze, ví: „vdechuji dlouze“; vydechuje-li dlouze, ví: „vydechuji dlouze“. Vdechuje-li krátce, ví: „vdechuji krátce“. Vydechuje-li krátce, ví: „vydechuji krátce“. „V jasném uvědomění pronikaje celé tělo, chci vdechovati“, tak se cvičí; „v jasném uvědomění pronikaje celé tělo, chci vydechovati“, tak se cvičí. „Uklidňuje tělesnou činnost (kaya-sankhara), chci vdechovati“, tak se cvičí: „uklidňuje tělesnou činnost, chci vydechovati“, tak se cvičí.

To je proces, který nazýváme bděním nad nadechováním a vydechováním, buddhismu známém jako sati nebo ánapánasati. A to už je praxe duchovní cesty sama o sobě. Takové cvičení je možno praktikovat kdekoli a kdykoli, tedy již od prvních krůčků či pokusů na duchovní cestě. Přesto není radno zapomínat na předchozí či přinejmenším průběžnou morální průpravu.

František Hein, žák Fráni Drtikola, s oblibou říkával: Dech vede nejdál! Ano, prostý, jednoduchý, všudypřítomný dech. Dech neovlivněný prodlužováním či zkracováním, dech hluboký, plný a klidný. Tedy právě pouhé pozorování dechu – bdění nad vdechováním a vydechováním (ánapána-sati).

Literatura

Ramačaraka. 1923. Indických jogínů věda o dechu. Praha: Swinx.
Lysebeth, André Van. 1999. Pránajáma, technika dechu. Praha: Argo.
Nyanatiloka. 1935. Slovo Buddhovo. Dvůr Králové: Revata.
Zemanová, Radmila. 1991. Bioenergie bez záhad. Ústí nad Labem: Babtext.
Zemanová, Radmila. 1998. Bioenergie bez záhad. 2. vydání. Astrál.
Štekl, Evžen. 2021. Síla moudrosti. Praha: Svět.
Lípa, Jan. 2021. Učení Fráni Drtikola – Od čakramů k nemyšlení. Praha: Svět.

Poznámka

1. Více o významu vnitřního dechu píše Jan Lípa (2021, 112) a Jiří Krutina (https://www.spirituality-studies.org/sk/author/jiri-krutina/). ↩︎