Řekneme-li „Indie“, možná to v nás spontánně vyvolá pocit něčeho tajemného, hlubokého, čistého, zvláštního, inspirujícího… A pokud sami kráčíme po některé cestičce niterního hledání a objevování, můžeme k těmto krajům „vzhlížet“ s jistou posvátnou úctou – a samozřejmě právem. Je však pravděpodobné, že po případné osobní návštěvě Indie se naše příjemně abstraktní představy mohou více či méně upravit…
Nic to ale nemění na skutečnosti, že indický subkontinent je v jistém smyslu velmi zvláštním místem v rámci naší planety. Duchovní hledání je samozřejmě spojeno s historií všech světových kultur a v každé z nich najdeme řadu osobností, které dosáhly velmi hlubokých stupňů poznání. Ale právě v Indii bylo ono praktické zkoumání těch nejhlubších otázek od nepaměti nesmírně živé a neustále přítomné, možná v tak intenzivní míře jako asi nikde jinde. Bohatá duchovní historie Indie je lemována nespočtem hledačů moudrosti, asketů, známých i neznámých mistrů, velkých postav jogínů, mystiků a mudrců mnoha směrů a linií. A většina známých praktických cest a cestiček vedoucích k hlubšímu sebepoznávání byla během věků pečlivě vyšlapána právě zde (nebo v blízkém okolí).
A tak není asi divu, že mnozí z těch, kdo v sobě mají aspoň malou potřebu nahlédnout pod tenoučkou hladinu tohoto překotně klokotajícího světa (ať už se nacházejí kdekoliv), se často obracejí právě tímto směrem. Mohou buď následovat některý z mnoha praktických systémů vedoucích k poznání a zdokonalení vlastní osobnosti anebo mohou pocítit intenzivní potřebu setkání a kontaktu s někým, kdo tyto cesty sám prakticky zmapoval, s někým, kdo může ukázat nebo aspoň naznačit skutečnou cestu a osvětlit problémy a překážky, které na ní mohou vyvstat. A právě Indie je místem, kde tato přímá osobní inspirace byla tradičně dostupná v bohaté míře. Tak se o tom aspoň můžeme dočíst v mnoha knihách, klasických textech a záznamech cestovatelů.
Dnes však k tomu musíme asi přistupovat poněkud realističtěji a přijmout fakt, že moderní doba mění mnohé (zvláště v Indii dost drsně a nemilosrdně). A pokud se na tuto dalekou pouť skutečně vypravíme a máme v sobě příliš velká očekávání, málo času a neobrníme se velkou odolností vůči všem tlakům, kterým nás moderní indická realita tak bohatě vystavuje, může se stát, že odjedeme s lehce ztracenými iluzemi (v lepším případě). Kromě jiného asi zjistíme, že rozbujelý komerční duch je dnes zaset úplně všude a ušetřena bohužel nezůstává ani oblast duchovní. Různých „ášramů“, „jógových kursů“, velkých „mistrů“, atd. najdeme dnes v Indii za každým rohem deset a není výjimkou, že jejich hlavní motivací bývá často především náležité finanční ohodnocení jejich služeb. Pokud ale hledáme skutečnou inspiraci a vedení, asi většinou brzy shledáme, že to možná není úplně to, za čím jsme směřovali.
Je-li však naše přání opravdu silné a upřímné, jsme-li připraveni mu něco málo i obětovat (přinejmenším čas a trochu toho nepohodlí) a máme-li i malounko štěstí, může se stát, že ta divoká a nevábná hladina indické přítomnosti se před námi aspoň na chvíli rozestoupí… Protože ducha nedohledných tisíciletí není možno odfouknout jen tak. TO tam pořád zůstává. Jenom je dnes možná trochu obtížnější to najít, vydat se tím správným směrem, nenechat se obalamutit různými „falešnými proroky“ a hlavně nenechat se hned znechutit všemi pohromami, kterými „moderní doba“ Indii tak štědře obšťastnila.
Když jsem v roce 1991, hned po skončení studií na AMU, do Indie odjížděl, netušil jsem, že tam strávím více než pět let. I když hlavním důvodem cesty bylo studium indické klasické hudby (které se postupně naplnilo nad očekávání), tím co mě do Indie nezadržitelně táhlo přinejmenším stejně silně (a už vlastně celá léta před touto dlouhou poutí), byla ona výše zmíněná oblast. A tak jsem v tom prvním období usilovně a nadšeně cestoval po Indii křížem krážem a projel desítky tisíc kilometrů vlaky a autobusy od Himalájí až po džungle jihu. Vždy s jediným cílem – setkat se skutečnými duchovními mistry a mistry jógy a otevřít se síle a inspiraci, které vyzařují. Samozřejmě i já jsem se musel během tohoto putování oprostit od některých naivních představ a též postupně (prostřednictvím drobných poučných lekcí) splynout s denní indickou realitou. Ale pak, krok za krokem, se mnohé věci začaly otevírat. Když se teď dívám nazpět, musím vděčně říct, že moje milá Indie ke mně byla snad až nad míru štědrá – všechna hluboká přání se postupně naplnila až po okraj.
A tak bych se rád v této sérii vyprávění postupně podělil o své osobní dojmy a zážitky ze setkání s některými velkými indickými duchovními mistry, k nimž mě během let strávených v Indii dovedly mé putující a hledající kroky. Nebudou ale mezi nimi ta nejznámější jména, která jsou obklopena nedohlednými tisíci návštěvníků, komplexy budov a masmédii, tímto směrem mě to nikdy příliš nelákalo. Bude to o osobních setkáních tváří v tvář – v podhůří Himalájí, v odlehlé vesnici v jižní Indii, u hory Arunáčala, v planinách za Varanásí anebo i v samotném centru Bombaje…