Tchaj-ťi čchüan a čchi-kung

Motto
Navracení se k sobě jest v souladu s Tao.
Smysl nebes a země vyvstává ze života lidstva,
bytí zrodilo se z nebytí.

– Lao-c‘, Tao Te ťing, kap. 40

I.

Často jsme dotazování na význam cvičení tchaj-ťi čchüan, čchi-kung a jim podobných. Cvičit či necvičit?

Je všeobecně známá věc, že pro dosažení osvícení jedné jediné bytosti je nutná všechna energie celého světa, dokonce všech světů. Z toho samozřejmě vyplývá, že takovéto osvícení nemusí být jen tak ledajaká věc, kterou by si zasloužil naprosto každý. A přesto je to ještě trošku jinak. Naprosto každý má tu možnost dojít právě na tomto a žádném jiném světě osvícení, avšak, musí si je zasloužit. „Nikdo to za vás neudělá,“ jak říkal Mistr Evžen Štekl.

Dříve však, než přijdeme na to, v čem je ten háček takového nezměrného množství energie, a jak to pojmout, učinit, mohou nám pomoci různá meditační cvičení, která s energií nejen pracují, ale současně ji i dokážou rozvíjet a shromažďovat. Mezi tato cvičení patří jógická pránajáma, cvičení Bóddhidharmy, dechová cvičení Ramačaraky, kruhová cvičení Chaunšanských hor, tchaj-ťi čchüan, čchi-kung (ať už pa-tuan-ťin, „osm kousků brokátu“, či jiné) a řada dalších.

Tchaj-ťi čchüan (čínsky 太極拳; pinyin tàijíquán) bývá považováno za bojové či zdravotní umění. Do této skupiny bezesporu patří. Ostatně „umění“ jako takové je v současné čínštině označováno slovem kung-fu. A právě z rodiny stylů kung-fu také tchaj-ťi pochází. Jedná se o jeden z takzvaných vnitřních či měkkých stylů, tedy o takový styl, který se zaměřuje na vnitřní práci, vnitřní transformaci či transformaci zevnitř, a je charakterizován „úderem otevřenou dlaní“, oproti stylům vnějším, tvrdým, jako je například Shaolin chuan nebo karate.

Tchaj-ťi čchüan obdržel podle tradice „nesmrtelný“ Čang San-feng, výrobce elixíru mládí, od bohů ve 12. století v pohoří Wudang. Podle jiné pověsti Čang San-feng pozoroval boj hada se sokolem (jin a jang) a z pohybů hada odvodil tchaj-ťi čchüan.

Tchaj-ťi čchüan vychází z principu vody. Voda se pohybuje ladně, pozvolna, plynule. Vstoupí-li jí do cesty překážka, obteče ji. Pokud to nejde, zvolna do ní narazí a vrátí se s větší silou; opakovaně naráží a vrací se, sílí a přejímá sílu překážky, až zdolá jakoukoli překážku. Je tak nejpřizpůsobivějším, a současně nejsilnějším živlem. Právě prvek vody (jako jeden z pěti prvků čínské filosofie) odpovídá kvalitám čchi.

Čchi-kung (čínsky 氣功; pinyin qìgōng) pozůstává z jedné nebo více sestav jednoduchých fyzických a mentálních cviků, kultivujících tělo a mysl. Jak sám název napovídá, jde o umění kultivace pomocí energie, čchi. Stáří čchi-kungu je udáváno na 3000 let. Čchi-kung má jak taoistické, tak taky, od dob Bódhidharmy, buddhistické obdoby.

Tchaj-ťi čchüan a čchi-kung jsou považovány za tajná cvičení taoistických mnichů, přesto dnes známé styly tchaj-ťi čchüan jsou většinou rodinné, laické. Zatímco tchaj-ťi je řazeno mezi bojová umění, čchi-kung jím není. Samotné tchaj-ťi čchüan je formou čchi-kungu.

II.

Zastavme se ale v tuto chvíli u čínských pohybových cvičení vycházejících z čchi-kungu a tchaj-ťi čchüan. Zpočátku se nám nejspíš budou zdát vzdálená, příliš orientální, neevropská nebo cizí. To je však při současném stavu globalizace i stupni vývoje lidstva a jeho reinkarnačních řad zcela mylné a iluzorní, jak ostatně zjistí každý, kdo s takovými cvičeními začne pracovat. Můžeme dokonce říci, že vedle samotné jógy je tchaj-ťi čchüan pro začátečníky naprosto optimální záležitostí, která dokáže velice urychlit duchovní vývoj i množství energie a naučit bytost s ní pracovat, utužuje zdraví a upevňuje psychiku, což samozřejmě pomáhá i pokročilému praktikovi.

V cvičebních systémech tchaj-ťi čchüan a čchi-kung a jejich přechodných obdobách je celá řada cviků, které při správném a pravidelném, vytrvalém provádění nejenže léčí a upevňují zdraví, psychiku a vytváří pozitivní nálady, ale dokážou bytost energeticky nabít a naladit, připravit na těžší meditační praxe a tvrdá koncentrační cvičení, ale také přinést samy o sobě vysoké duchovní stavy a výsledky. Dokonce má i stejné účinky a sílu jako magický ochranný kruh.

Pro zajímavost, celá řada Evženových žáků vykonávala (či stále vykonává) s jeho doporučením nějakou z forem meditační techniky, zaměřené na dech. Jako příklad můžeme uvést některé z nich, které vykonávali jednotliví Evženovi žáci s jeho vědomím: pránajáma, kruhová cvičení z Chuašanských hor, čchi kung („osm kousků brokátu“), tchaj-ťi čchüan, nebo tchaj-ťi čchi kung (Lípa 2014, 2021). Pokud tomu tak nebylo, a k takovým cvičením nedospěli sami, dával jim Mistr Evžen Štekl cvičení Ramačaraky.

III.

Rozdíl mezi tchaj-ťi čchüan a čchi-kungem bychom mohli stručně shrnout tak, že při cvičení tchaj-ťi čchüan se pohybujeme v pravidelných pomalých krocích, chůzi, zatímco čchi-kung je většinou prováděn pouze na místě v konkrétním postoji.

A jak k tomu správně přistoupit? Stačí si vybrat jeden jediný cvik z čchi-kungu, tchaj-ťi čchüan nebo dechových cvičení na čárky a ten pravidelně každý den v pokud možno stejnou dobu a pokud možno dlouhodobě, tedy celé měsíce či roky, provádět až k naprosté dokonalosti.

Jako první věc, kterou zjistíme, pokud jsme cvičení vzali za správný konec nebo dokonce již začali zvládat, je pociťování „vnitřní energie“, tedy toho, čemu se v Číně říká čchi a v Indii prána. Začneme ji pociťovat nejprve ve středech dlaní, tam, kde se nachází takzvaná stigmata. Pozvolna začneme energii vnímat pomocí celých dlaní a prstů, začne se rozlévat a proudit celým naším tělem od plosek nohou po temeno hlavy, pocítíme proudy energie v těle, ucítíme její pohyb v těle, ozřejmí se nám čakramy a nádí (čínsky meridiány), a v tu chvíli poznáme dostatečně přesvědčivě, že samotné naše tělo není jen fyzické, že ono fyzické tělo je pouze zažitý klam, iluze, že vše je onou energií. Začneme nabývat pozitivních nálad takzvaných vysokých duchovních nebo nebeských stavů, radostivosti a štěstí. Vše začne dávat smysl, a ač je cvičení zcela přirozené, ukáže vše tak, jak je – jak má být, a začne přicházet samotné uklidňování a klid, ticho a mír… Ale to si vyžádá značné úsilí čas a hlavně trpělivost. Nic nelze přeskočit a uspěchat, přesto toto úsilí za to zajisté stojí. Patří po právu mezi nejvyšší učení a umění lidského rodu, a právě tato učení a z nich vycházející z praxe a styl života činí člověka člověkem.

Jako příklad cvičení čchi-kungu můžeme uvést „cvičení červené kuličky“. Cvičení červené kuličky (nebo také zlaté) bývá odvozováno od zpodobnění Kuan-Jin (čínsky 觀音, Guanyin), což je ženská obdoba Avalókitéšvary, bódhisattvy soucitu, nebo také bódhisattvy (čínsky 菩薩, púsà) Dizanga (čínsky 地藏, Ti-cang; sanskrt Ksitigarbha), u nichž bývá zobrazována na sochách a obrazech.

Provádíme je tak, že si stoupneme nohama vodorovně od sebe na šířku ramen s mírně pokrčenými koleny, trochu podsadíme zadek a uvolníme se. Položíme levou dlaň jejím středem na spodní tantien (japonsky hara, což odpovídá manipúře v anatomii jógy), tak dva prsty pod pupkem, pravou ruku přes levou, ženy obráceně. Oči mírně přivřené s pohledem upřeným do nekonečna, ale pozorností do tantienu. Dýcháme volně nosem, dech neovlivňujeme, stejně jako při nácviku bdění. Pod dlaněmi „uvnitř těla“ si imaginujeme, představíme červenou kuličku, na kterou se pak soustředíme a můžeme ji rozdýchat, rozdýmat, rozžhavit. Při cvičení můžeme v tomto místě pociťovat teplo až horko, tlak, nárůst energie, její proudy v těle a podobně.

Můžeme ale také dát přednost některému cviku z tchaj-ťi čchüan a provádět jej čchi-kungově. Vybereme tedy jeden cvik ze sestavy, a ten provádíme opakovaně na místě či při chůzi v sériích po devíti opakováních. Toto číslo není náhodné a je doporučované a ověřené některými školami.

Zatímco k naučení se těmto cvičením je nutno vyhledat učitele, k jejich ovládnutí a praktikování musíte přistoupit sami, vlastní každodenní pravidelnou praxí o samotě, tedy tak, jak byla po staletí cvičena za zdmi zahrad, aby o tom sousedé a vládci nevěděli. Byla totiž zakázána.

Cvičit je možné kdekoli, ale je doporučováno cvičit venku, v přírodě. Nemáme-li tu možnost, lze i doma.

IV.

Pro mě samotného, a cvičil jsem tchaj-ťi jak u mistra Stanislava Karkuly (toho času v Milevsku, Táboře a Soběslavi), tak i u mistra Václava Lišky v Českých Budějovicích, bylo cvičení tchaj-ťi čchüan, potažmo v jeho čchi-kungové obdobě jako tchaj-ťi čchi-kung, jednou z prvních pravidelných a dlouhodobých meditací, se kterými jsem ve svých patnácti letech začínal. Naučilo mě mnohému, co bych se bez něj učil léta, desetiletí. Umožnilo mi objevit vnitřní energii a odhalilo další a další tajemství, o kterých se zmiňuje tento text.

Tato cvičení obvykle pozůstávají z jednoduchých základních pohybů těla prováděných uvolněně, pozvolna a plynule v rytmu nádechu a výdechu. Jedná se o naprosto přirozené a ničím výjimečné pohyby, jež je samo o sobě meditací v pohybu, která nás postupně naučí i meditaci v klidu, jež je pro začátečníka o něco obtížnější, usnadňuje soustředění i bdění. Současně však tato cvičení patřila mezi tajná učení a jejich obdobu znaly všechny kultury. Transformují čchi „zhušťováním dechu“ (ačkoli je obtížné překládat čínské termíny, z tohoto je každému praktikujícímu čakramy jasné oč jde) do „vnitřní síly“ ťin. V Číně byla tato cvičení nazývána „vnitřní alchymií“ a vedla k vytvoření kamene mudrců, kterým i na Západě není nic jiného než vytvoření zlata – aurum, אור (AVR, čtené „ór“), tedy světla – rozuměj „osvícení“. Transformuje tedy přímo naše nitro, bytost jako takovou, oproti alchymii vnější, jež tak činí zprostředkovaně pomocí transformace kovů. Z vnitřní alchymie vycházejí všechny ostatní hermetické, esoterické, tajné vědy.

Takováto cvičení by sama o sobě již měla postačovat pro celoživotní duchovní cestu a její úspěšné zvládnutí – dosažení Osvobození, osvícení. Lze je tedy vřele doporučit. Přesto nezapomínejme, jak již bylo naznačeno, během dlouhého období jejich praxe nalézáme sami v sobě řadu dalších ukazatelů urychlujících, při správném použití, naši duchovní cestu a umožňujících dosažení jejího cíle během jediného života.

Literatura

Lípa, Jan. 2014, 2021. Učení Fráni Drtikola – Od čakramů k nemyšlení. Praha: Svět.