„Jediná cesta vedoucí k dosažení očisty, k přemožení starosti a žalu, k ukončení strasti a bolu, k nastoupení správné stezky a k uskutečnění Nibbány, jsou čtyři základy rozjímání. Které jsou tyto čtyři základy? Setrvá-li učedník v pozorování těla, v pozorování pociťování, v pozorování mysli, v pozorování duchovních jevů, houževnatě, jasně vědom a pozoren po potlačení světské žádostivosti a záští.“
– Nyanatiloka, Slovo Buddhovo
1 Úvod
Bdění je spolu s cvičením čakramů součástí cesty k Chudobě. Skrze bdění docházíme k prázdnotě forem, k vědomému vnitřnímu ustávání činností – je to uvědomění si podstaty věcí, světa, prožívání. Tím dochází k postupnému přerodu vnímání skutečnosti, chápání jistot a prožívaného světa (ustává zákon karmy).
Bdění bolí – nutí nás dívat se i na naše chyby, lži a hraní, měří všemu stejným metrem. Bdění je pro nezralého ducha stejně nebezpečné jako cvičení čakramů (když nechci vidět pravdu, uteču ještě dál), ale pro usilujícího je to vynikající metoda (ubírá sílu egu, relativizuje kulisy světa i žrádlo žití)!
Zároveň se změní naše vnitřní postoje. Běžně jsme vedeni k upoutávání/odvádění pozornosti, zatímco pravá náplň, která tam náleží, je bdění a prázdnota. Nakonec i v Bibli se píše: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než bohatý vejde do království Božího“ (rozuměj bohatý připoutáním, přáními a tak dále = ne-prázdný).
Možná to tak nevypadá, ale bdění je formou pokročilé askeze. Jenže askeze neznamená jít do jeskyně, zavřít se a opustit svět. Je to horší – znamená to vzdát se (postupně se vzdávat) prožívání. A to zase neznamená zavřít emoce a podobně do kobky a žít bez nich, ale být si vědom jejich podstaty. A ta je jaká? Prázdná! Takže, znamená to „nepoustevničit“, ne zanechávat (například dívání se na televizi nebo chození do hospody), ale dělat to bděle, tedy vědomě. Klidně dělejte vše jako doposud „jen“ se o tom naučte vědět. Vše je pomíjivé!
2 Proč
Čeho se bděním, tedy sebe-vědomím dosahuje? Opouštění dvou směrů (minulost, budoucnost) a zastavování tří činností mysli (hloubání, roztěkanost, přání/strachy) vede k tady a teď. Ale nedělám to (bdění, čakramy), abych něčeho „dosáhl“, nýbrž 1) abych poznal, jak funguje já a svět (můžeme tomu říkat „realita“) a 2) abych tu „realitu“ (naučené chápání jsoucna) uměl časem odložit.
3 Metoda
Když cvičíme bdělost, poznáváme u toho, jak ten náš svět vlastně přes šest smyslů funguje – pořád je co dělat, čeho se chytat. A není kam spěchat, ale ani na co čekat. Co děláte, když nebdíte? Buďte vědomím u toho, co děláte. Slovy Evžena Štekla: „Soustavně jsem si jasně vědom každého pohybu těla, každé myšlenky, každého hnutí mysli.“
To, že „to“ někde pustíte, je normální – je to dáno způsobem, jakým funguje myšlení: jedna myšlenka skončí – nepatrná mezera – a naskočí další. V těch mezerách to uteče. No a co, jedeme dál! Furt to utíká a já furt začínám: kdo s koho! Začít můžete s každým nádechem/výdechem.
Například ve hladovce taky nemůžete hned nejíst týden naráz, musíte ten organismus postupně zvykat. To bdění je začátek takové vnitřní diety, přestáváte se krmit stále běžícím upoutávajícím (zaslepujícím) filmem myšlení a představ, a postupně začínáte zjišťovat, co je „za tím“. Praxe bdění ve spojení se cvičením čakramů tohle „vědomí reality“ navozují a upevňují.
4 Pokrok v bdění
Může se vám při bdění později zdát, že je to ještě horší, že těch myšlenek máte najednou o hodně víc. To je ovšem projevem pokroku v bdění a je to proto, že tím bděním budete jaksi víc u toho myšlení – to, co dřív fungovalo samospádem, najednou budete mít přímo u nosu. Ale časem se to zklidní.
5 Poznámky na závěr (povzbuzení)
Nedaří se vám? Možná jste si jen dali moc velký cíl. Člověk si přečte – bdění 24 hodin denně, jéje, to nezvládnu – a už před ním leží kopec, kolem kterého začíná tančit. Hlava to nebere a člověk se s tím musí nějak vyrovnat. Ale sebevědomí vzhůru! I na to je ten čas potřeba, aby se to postupně osvětlovalo, prací na sobě. Buďte teď a tady, na cíle zapomeňte, „jen“ makejte. Teď a tady!
Nesnažte se, prostě to dělejte. A k tomu vás vede stálé uvědomování si, jasné vědomí, bdělost. Čeho chcete dosáhnout?
Nejde to samo, není to odpočinek, musí se makat. K tomu všemu je třeba ta často zmiňovaná velká trpělivost, vytrvalost a odvaha.
Nenakládejte si toho na sebe víc, než musíte, dělejte to, co právě děláte. Ani se nijak netrestejte, že to hlava nebere (ono to stejně tou hlavou vymyslet nejde). Žijte, ale buďte si vědomi!
A na závěr: ke všemu výše napsanému je třeba přistupovat s jasnou myslí a neokoralým srdcem, aby z toho usilování nakonec nevycházely nějaké fantasmagorie…
