Záhady, tajemství a mystéria

Pokročilá věda se nedá odlišit od magie.

Arthur C. Clark

I.

Tento náš svět – svět, ve kterém žijeme, je tajemný, tajuplný a kouzelný, plný záhad a mystérií. „Tajemné impulsy vyšších sil a touha realisovati idealistické sklony ducha, vedly pračlověka k prvním uměleckým pokusům.“¹ Tím mohl začít vznikat moderní člověk s jeho kulturou a ritualizací začátku a konce dne, ročních období či života.

Od narození do smrti žasneme, co vše nám dokáže vyčarovat, čím vším nás umí překvapit, jaký vlastně je, přesto, že můžeme být třeba i přesvědčeni o tom, že ho již známe, že víme, jak funguje vše, známe jeho zákony i zákonitosti… I přesto nebo možná právě proto nás denně překvapuje, ohromuje či děsí. Přináší totiž nejen řadu nových věcí, vjemů a událostí, ale také jistý princip nejistoty. Nejistoty, jíž můžeme považovat za jedinou jistotu, se kterou se v něm setkáváme. Tedy jedinou vedle jistoty, či zpočátku tušení, že vše je strastiplné a složené (a tudíž nejisté) a že vše složené podléhá rozkladu a smrti, což je vždy jen otázkou času a nikdo neví, kdy… Tedy, opět tatáž nejistota, nejistota a současně další tajemství. Všechna tajemství a záhady však mají něco společného – lákají naši mysl k jejich rozluštění. A ano, lze je rozluštit, prohlédnout, pochopit, poznat, probudit se!

Jenomže ne všichni k tomu chtějí takto přistoupit. Odhalení tajemství či záhady, prokouknutí, prozření iluze, je sice osvobozující, ale je určitou formou vystřízlivění, probuzení do „méně zajímavé“, méně tajemné, skutečné reality, a přesto nad slunce jasnější. Pravdě nelze učiniti větší službu, než zbaviti ji věcí falešných (Isaac Newton). Záhady a tajemství patří do oblasti mýtu, zatímco jejich prohlédnutí, rozluštění a pochopení do oblasti logu. Lidstvo jako celek však od mýtu k logu ještě nepostoupilo.

II.

Arthur C. Clark² při popisu a zkoumání záhad říká:

Autor zmiňuje i „záhadu nultého řádu“. „Jedinou záhadou na této kategorii je skutečnost, že je vůbec kdy někdo za záhady mohl pokládat. Klasickým příkladem je záhada bermudského trojúhelníku, kterou se zabývalo bezpočet spisovatelů, z nichž někteří těm nesmyslům, které neustále opakovali, možná dokonce i věřili.“

Závěrem lze s autorovým shrnutím souhlasit: Žádný verdikt však dosud ještě nebyl vyřčen a v naší době zřejmě ani nebude. Ti, který se domnívají, že pomocí paní vědy lze vysvětlit vše, jsou právě tak hloupí – a to jsem ještě nepoužil příliš silného výrazu – jako ti, kteří věří různým fantastickým historkám pouze na základě sebechatrnějších důkazů. Přesto je nutno upozornit, že mysl je mocná čarodějka a lidské schopnosti jistě ještě nebyly plně rozvinuty, a proto má smysl se záhadami a tajemstvími zabývat a pokoušet se o jejich rozluštění, pochopení či prohlédnutí. Tím přispíváme k poznání mysli a sebe sama. Ostatně, mluvíme-li o tajemství jako iluzi a jejím prohlédnutí, měli bychom zmínit i fakt, že i Buddhova matka se jmenovala Mája – Iluze (a iluze je kouzelná). Bez ní by Buddhy nebylo. 

Navíc, je sice fakt, že mnohé již bylo vysvětleno, mnohé je možné vysvětlit a mnohé vysvětlení nemá, protože je prostě samo fikcí, iluzí, ale přesto se na duchovní cestě můžeme setkat i s takovými jevy a událostmi a prožívat je (subjektivně, skrytě před očima jiných, tedy tajně) takříkajíc na vlastní kůži… Vedle vědy a filozofie tak nacházíme další možnost výkladu a pochopení, která obě odvětví propojuje. Dle Liebstoeckla (in Kefer 1939):

Tajnými vědami rozumí se obecně ono poznání světa, země a lidí, které se děje ‘tajemným’ způsobem, ale i takové, které až do určité doby jest vědomě jako tajné udržováno. ‘Tajemné vědy’ (okultismus) jsou pouze jednotlivé větve souborného tajeného vědění a neobsahují pouze teorie, ale i použití náhledů obvykle skrytých. Tajemství všech tajemství záleží v jádru já, člověka: toto jádro je nositel vědomí a věčná součást lidské bytnosti. Toto vědomí může býti rozšířeno z nitra na svět a zde je jádro nových kultur. Mezi zrozením a smrtí jest říše možnosti, moře sil, pocitů a myšlenek.

III.

Je obrovské množství věcí kolem nás v naší historii, v našem okolí i v naší současnosti, natož vše v budoucnosti, o kterých buď nevíme nic, víme málo, nebo je prostě zvykem mlčet. Tyto věci jsou pak z této podstaty samy o sobě tajemné a mysteriózní. Ale je tomu skutečně tak? Je všechno, co je vydáváno za tajemné, skutečně tajemné a záhadné? Opravdu se nejedná pouze o nedostatek informací, informovanosti a stupně pochopení?

Vzpomeňme například, že ještě před nevelkým počtem generací byly přírodní jevy, změny ročních období, podnebí, počasí, ale i střídání dne a noci přičítány mytickým bytostem, bohům, bůžkům a démonům, nebo dodnes zdánlivě nevysvětlitelné jevy jako mnohá například geografická místa na tomto světě a jejich přírodní podmínky, včetně tak zvaného Bermudského trojúhelníku, bizarních atmosférických jevů a chování přírody a planety jako celku, různé znalosti člověka – výroba luku, rozdělání a udržení ohně, či skrývaná historie mnohých národů, které padly v nelibost těch současných. To se přihodilo i Slovanům a byla utajena jejich kultura, písmo i rozšíření mimo jiné do Řecka, Turecka, Itálie a dalších míst. Byla změněna a utajena spojitost starých evropských národů: Germánů, Keltů a Slovanů, či vůbec teorie národnostní. Nebo například otázky týkající se života a smrti jednotlivce, jeho význam pro kolektiv a v rámci kolektivu, význam lidstva jako takový či vznik života samotného. Otázky fungování prostoru a času, existence života po životě a před životem… A samozřejmě to hlavní a nejdůležitější pro hledajícího – smysl života a význam štěstí. A přesto právě díky době, ve které žijeme, potřebné informace k rozluštění jakéhokoli záhady či tajemství buď přímo již máme anebo je máme doslova na dosah a jsou všem přístupné. Jen po nich sáhnout, jen je použít… Jenomže, ne všichni chtějí záhady odhalovat, mnozí chtějí tajemství a záhady pouze udržovat, pouze je dál šířit a věřit v ně. Chtějí věřit! A současně ostatní držet v nevědomosti. Je ovšem také řada lidí, která tajemství a záhady buď vidí naprosto ve všem, anebo je přímo vytvářejí, dělají tajemství i z věcí obvyklých a známých. Pak je otázka, kudy se vydat: Udělat z něčeho tajemství nebo odhalit či odhalovat záhady? Lidé totiž většinou díky své nevědomosti nebo nevědomosti druhých uměle vytvářejí tajemství, která tajemstvími nejsou a jsou nejen že zcela jasná, ale i dobře odhalitelná. Přesto pokud pozorujeme tento jev, zjistíme že většina lidí chce věřit. Pak je rozdíl mezi tím, zda věří nebo věřit chtějí… To bychom pak také mohli nazvat pojmem tajnůstkářství, jež je ovšem pokrytecké. Jedni jsou věřící a výklad či pochopení odmítají sami pro sebe, druzí pro ostatní. Jmenujme jako příklad jen několik z nich: Přechod Mojžíše a rozestoupení Rudého moře – příliv a odliv, který je místním dobře znám, Henochovo a Eliášovo „chození s Bohem“ coby vědomý život s vnitřním dechem (Hadí silou), vyvraždění neviňátek – vyvraždění (jen) Herodových dětí v obavě před jejich nástupnictvím, stigmatizace jako potvrzení existence vnitřní energie, vnitřního dechu (a takzvané čakramy) a duchovního života, lidský magnetismus a léčení, zmrtvýchvstání a znovuzrození po mystické smrti ega známé již před Kristovým například v podobě Lazarova také popisovaného v Evangeliích, Chanuka či Vánoční tajemství jako oslava slunovratu, runy a jiné písmo (jako posvátný záznam slova) využívané magicky těmi, co je neuměli skládat ve slova a číst, proměnění ve zlato (resp. jeho výroba) záměrnou záměnou slov „zlato“ (latinsky Aurum) a vnitřní „světlo“ (hebrejsky Aur), atd. atd. Jsou však i novodobá (a opět mnohdy snadno odhalitelná) nesmyslná mystéria vzniklá jednak nedostatečným nebo chybným vědeckým poznáním a jednak nedostatečným vzděláním současného světa: takzvaný Velký třesk kopírující křesťanské pojetí vzniku světa, temná hmota a temná energie vycházející z možnosti chyb ve výpočtech a dosavadního poznání, existence či neexistence čehokoli za hranicí horizontu událostí černých děr a podobně.

Dodnes jsou záhady, tajemství a mýty uměle, ba až neeticky vytvářena psychopaty toužícími po slávě či moci nad ostatními, ať už se jedná o podvrh křišťálových lebek, novou vojenskou techniku překládanou jako „mimozemskou“ (kdy například známá UFO nad Belgií byly v té době nově zkoušené drony NATO), nebo u nás údajná smrt fiktivního studenta Martina Šmída při takzvané Sametové revoluci v listopadu 1989 nebo Sametová „revoluce“ samotná. To už je pak iluze v rámci iluze…

Setkat se tak můžete jak s přeceňováním, tak i s upíráním lidských schopností a znalostí. Ale, nám přeci nemůže být lhostejné, zda naše minulost lidská je nebo není. Ovšem pozor, nekritické a neověřované odmítnutí, byť nedostatečného a časově omezeného, vědeckého poznání vede k idiocii podporované nevědomým davem, který chce být klamán, jako například příklon k teorii ploché Země. „Lidská kultura se periodicky vyvíjí a zaniká.“³ Současně s tím můžeme v historii sledovat kolísavý stav lidského poznání – znalosti a dovednosti megalitických kultur, Antiky a Východu, křesťanstvím způsobená doba temna poté, pak zprvu islámská (kterou zneužil dnes přeceňovaný kompilátor Leonardo da Vinci) a následně evropská renesance de facto trvající dodnes… a do toho další kratší (pokusy o návrat vykořisťujících feudálů) či počtem omezené formy úpadku při výkladu světa… Proto je na místě obezřetnost! Obezřetnost, ostražitost, pozornost, všímavost, bdění (v pálí sati) vede k odhalení záhad a tajemství. Navíc, nic není trvalé, vše je proměnlivé, a tím pádem iluzorní, nebo: všechno teče, jak říkali staří Řekové.

IV.

Záhady a tajemství dokážou nadchnout naši mysl a motivovat nás k aktivitě, činnosti a odhodlanosti k poznání, učení se a rozvíjení. Tedy ze začátku. Vyřčená, odhalená tajemství zůstanou tajemstvími. Dav chce být klamán. Ale šťasten může být jen jednotlivec. Proto se obraťte proti (trendu). Obraťte, obracejte se dovnitř sama sebe. Jen díky tomu budete moci rozšifrovat všechny záhady a tajemství, a to bez ohledu na dobově přijímané a dosahované vědecké nebo filozofické poznatky. A tomu se říká vnitřní analýza spočívající v položení otázky do nitra bez zbytečného hloubání o odpovědi, ta totiž přijde sama, takříkajíc intuitivně. „Skrze své nitro, a právě ve svém nitru najdeme a poznáme celý vesmír. Vesmír, který je uvnitř, je tentýž, který je vně. Můžeme ho ovšem poznat mnohem lépe a důkladněji než nejnovější astronomickou technikou.“⁴ „Nemůžeme nalézt ‘já’, zato sami v sobě nacházíme vše a sebe ve všem, a přitom nikde…“⁵

Babylon a zmatení jazyků není třeba vnímat historicky a vzdáleně. Projevuje se do současnosti. Řadu věcí nechápeme, zdají se být nesrozumitelné nebo tajemné právě díky řeči, jazyku a pojmenování. A přitom právě tento princip není těžké prohlédnout. Postačuje přestat ulpívat na termínech. S pokročilou meditační praxí poznáváme, že pro množství jevů platí, že jedna věc je pojmenována mnoha výrazy. A přitom meditační praxí samotnou zjišťujeme, že jsou pouze jednou věcí a všechny ty matoucí termíny jsou pouze synonyma. Nebojte se používat a synonyma a rozklíčovávat tak jejich význam. V samotném buddhismu je užívání synonym pro stejnou věc, jev, událost, zkušenost, naprosto zásadní a obvyklé.

Lze použít synkretické metody universalismu – analogii a zobecnění – a nalézt význam, odhalit tajemství, nejen v rámci jednoho filosoficko-náboženského systému, vědního oboru a podobně, ale i mezi všemi navzájem a napříč všemi kulturami. „Co jsem nechal přejít tisíckrát v životě kolem uší jako pouhé slovo, to teď přede mnou vyvstalo, prosycené úplně novým smyslem; co jsem dřív pochytil ‘zvnějšku’, pochopil jsem rázem ‘zvnitřku’. Tajemství tvoření slov, která jsem nikdy netušil, ležela přede mnou jako na dlani.“⁶

Různý stupeň rozvoje národních jazyků pak také představuje překážku ve vnímání a chápání skrytých pravd a tajemství. Můžeme tedy (kabbalicky) porovnávat termíny v různých jazycích, ale také sledovat vývoj konkrétního slova v rodném či zvoleném jazyce. I tak můžeme dojít pochopení původního, pravého významu a poodhalit roušku iluze.

K tomu je ovšem třeba několika předpokladů: Být bdělý, ostražitý, neulpívat, ale prověřovat, mít schopnost učit se, nebát se měnit přijaté a nabité názory, rozvíjet schopnost vnitřní analýzy, nebát se meditovat… A to vše naplno, na pověstné sto a jedno procento, jak říkal Evžen Štekl. Protože, „kdo nevolá po duchu každým atomem svého těla – jako dusící se po vzduchu – ten nemůže nahlédnout do tajemství božích.“⁷

V.

Tajemné a záhadné je to, co neznáme. A toho, co neznáme, máme tendenci se obávat, budí strach, obavy, ale i uctívání. Obava je sice přirozenou obrannou reakcí všech živých organismů vedoucí k zachování života, ale člověk je bytost, které alespoň některé organismy přeci jen možná o trošku přesahuje svou zvědavostí, zvídavostí a odvahou.

Tajemné síly člověka a přírody zůstanou skrytými a tajemnými do té doby, než je sami začnete zkoumat, zkoušet a následně ovládat, poznáte je, prohlédnete (jejich) iluzi, pochopíte zákonitosti a podmínky a budete je moci užívat stejně tak, jako tuto moc v daném okamžiku odmítnout. Budete šťastni – stanete se svobodnými! Stanete se nejen jejich pány, ale již jimi nebudete slepě ovládáni a podřizováni, budete se moci i bděle, vědomě rozhodnout, čímž poznáte podstatu svobodné vůle…

Svobodná vůle, nebo lépe svoboda vůle, neznamená dělat si, co chcete, ale pravý opak, mít možnost rozhodnout se a dokázat nedělat to, k čemu jsme nuceni, případně tak činit bez vazby a nároku na odměnu či trest… A pokud to již dělat nemusíme, tak pak to teprve dělat můžeme. Teprve potom, po prohlédnutí iluze, bez záhad a tajemství, budete svobodní a šťastní. Teprve potom budete mít skutečnou, magickou moc nad sebou samými a tím i světem.

Veliká tajemství ctnosti, výkonnosti a života buď časného nebo věčného lze vyjádřit takto: Umění udržovat v rovnováze síly, aby bylo docíleno vyrovnání pohybu. Rovnováha, které je nutno docílit, nezpůsobuje nehybnost, nýbrž upravuje pohyb. Neboť nehybnost je smrt a pohyb je život… Má-li se dospět k uskutečnění tohoto arkana je zapotřebí VĚDĚT, co má činit, CHTÍT, čeho je zapotřebí, ODVÁŽIT SE, k čemu je zavázán a rozvážně MLČET.⁸

Ale otázka zní: Máte na to dostatek odvahy?

Poznámky

1. Lasenic 1933. ↩︎
2. Clark 1992, 9–11. ↩︎
3. Lasenic 1990, 42. ↩︎
4. Lípa 2019, 64. ↩︎
5. Lípa 2021, 85. ↩︎
6. Meyrink 1971. ↩︎
7. Meyrink 1971. ↩︎
8. Lévi 1922. ↩︎

V textu zmíněny či polemizovány mimo jiné

Literatura