Rameš Basekar (R): Je tu jediná základní otázka: čí vůle převažuje ve tvém vlastním životě (zapomeň na zbytek světa). Tvá vůle nebo Boží vůle ? K této základní otázce to všechno směřuje. Nemůže to být trocha tvé vůle a trocha Boží vůle, to nemůže nastat (smích). Nemůžeš smlouvat s Bohem – ty budeš mít osmdesát procent vůle a já dvacet procent. Buď je to tvá vůle nebo Boží vůle.
Gejza Timčák (G): Ale jistě tu existuje něco jako „Boží milost“.
R: Ano.
G: Ale je to jako loterie – člověk může vyhrát ale nemusí.
R: Absolutně pravdivé. Podívej se třeba na tohle: ty ses narodil v Československu. Ale mohl ses třeba klidně narodit v Etiopii a hladovět.
G: Samozřejmě.
R: Místo hladovění máš docela pohodlný život v Československu. A já mám docela pohodlný život v Indii.
G: To je pravda. Ale stejně – aby člověk mohl vyhrát první cenu v loterii, musí si koupit los. Čili musí aspoň něco dělat, aby nějakým způsobem otevřel ten potenciál…
R: Ano, ano. Ale řekni mi: kupuje si každý los?
G: Samozřejmě že ne.
R: Takže i když si někdo koupí los je to záležitost jeho předurčení, osudu, je to tak? (smích). Jestli vyhraje nebo ne, je jiná věc, ale i samotné zakoupení losu je už v rámci dané cesty. „Zakoupení losu“ je už vlastně samo o sobě boží milostí, nebo lépe řečeno – spíše než Boží milost je to část tvého předurčení. Máš-li si ho zakoupit, koupíš si ho ať chceš nebo ne. Máš-li vyhrát první cenu, je částí tvého osudu koupit si los.
G: Ale pokud považujeme milost za něco, co se vymyká tomu běžnému logickému chodu vesmíru, pak jistá nepředvítatelnost…
R: Ano – nepředvídatelnost, to je samotný základ veškerého života. Nic není doopravdy předvídatelné. Takové je i zjištění moderní vědy – princip neurčenosti v pohybu atomů a elektronů. Věda říká: kdyby všechno bylo předvídatelné, každý pohyb částice uvnitř atomu, svět by vůbec nemohl existovat!
G: Ale praktická otázka zní: je možné získat, přitáhnout milost?
R: Má-li to tak být, proč ne?
G: Ale milost možná nepatří mezi deterministické procesy je to spíše proces v rámci pravděpodobnosti…
R: Ano, ale především by tu musel být někdo, kdo by tu milost měl získat. Gejza by měl získat Boží milost. Ale je tu vůbec nějaký Gejza? V tom to je. Všechno, co tu opravdu je, je organismus tvořený tělem a myslí, který je určitým způsobem naprogramovaný v rámci svých přirozených charakteristik. Tento organismus je ve své podstatě naprogramovaným strojem. A jak může naprogramovaný stroj získat milost? Kdybys ty vyrobil počítač a naprogramoval ho, jako by mohl tento počítač, který jsi přesně naprogramoval, získat nebo nezískat tvou milost? To je nemožné. Není možné získat, přitáhnout milost. Jediné, co můžeš dělat, je modlit se. Ale nemůžeš vědět, jestli tvá modlitba bude úspěšná nebo ne. Takže jediná věc, která je ti otevřená, je modlit se, prosit. Ale jestli tvá modlitba vyústí v Boží milost nebo ne, bude záviset na tvém osudu a předurčení. Takže nakonec přicházíme k tomu, že Boží vůle a Boží milost závisí na tvém osudu a předurčení. Někdo hledá moc, jiný peníze, někdo hledá Boha. Co chci říct je to, že jen protože Bůh chce, abys ty ho hledal, tak ho hledáš. Hledání Boha a moudrosti nebyla TVÁ volba. Ani ten, kdo usiluje o peníze, to nedělá proto, že je to JEHO rozhodnutí. Shromažďuje peníze, protože Bůh chce, aby shromažďoval peníze. Někdo usiluje o moc, protože to je Boží vůle, aby usiloval o moc. A je to i Boží vůle, že ty hledáš duchovní věci, hledáš pravdu nebo boha, protože Bůh chce, abys to dělal. A když toto člověk pochopí, může jen říct: já hledám Boha, ale proto nepovažuji ostatní, kteří se zabývají světskými věcmi, za stojící „níže“. Pokud by sis myslel, že TY hledáš Boha, že to je TVÁ volba, pak bys řekl: ti druzí si zvolili peníze nebo moc a proto se na ně mohu dívat „shora“. Ale protože vím, že ti druzí dělají věci, které Bůh chce, aby je tak dělali, nemohu je považovat za „nižší“, ale za úplně rovnocenné. Každý je nástrojem v rukou božích. Můžeš to nazývat Bůh, Vědomí, Absolutno, Nejvyšší, nebo jakkoliv jinak, na tom nezáleží.
Jediná opravdová cesta ke skutečnému poznání a porozumění je proto naprosto a plně se odevzdat a přijmout Boží vůli. Podřídit, odevzdat svou „svobodnou“ vůli Bohu. Přijímám fakt, že jsem jen malá částečka nekonečného, neosobního vědomí. To je jedna cesta – džňána. A cesta bhakti je – Bože, já jsem nic a ty jsi všechno. Konej skrze mě co TY chceš – to je vrcholné odevzdání se do Boží vůle. Ale pokud se modlíš a o něco prosíš, je to pak jen podmíněné odevzdání se. Je to spíše smlouvání s Bohem. „Bože modlím se teď k tobě. Ale musíš pro mě udělat to a to.“ Takže to je smlouvání a ne odevzdání se. Jen naprosté odevzdáním se vytvoří podmínky k tomu, aby nastalo skutečné vnitřní poznání.
G: Zdá se, jako by to byla ta nejsnadnější věc, ale přitom je to to nejobtížnější
R: Není to snadné! Ale pro KOHO to není snadné? Gejzo, rozuměj, co chci říct. Bůh koná všechno. Proč bych dokonce měl něco třeba jen CHTÍT? Proč bych měl chtít dosáhnout konečného poznání? Pokud konečné poznání má nastat, tak nastane. Co mohu já dělat nejlepšího, je procházet životem a přijímat všechno, co přináší, být vděčný Bohu za všechno dobré, co mám, za dobré podmínky, které mi dal a které jiní, třeba v Etiopii, nemají. A říkat si: Bože, tys mi dal život, dal jsi mi určitou roli, kterou v něm mám hrát a já tuto roli prostě přijímám a hraji, pohybuji se v ní uvnitř daných mantinelů. Umístil jsi mě do určitých podmínek, vazeb a okolností. A v tomto rámci žiji tak, jak mi tento rámec umožňuje. Každý z nás hraje a musí hrát určitou roli. A pokud přijmeme tuto roli jako Boží vůli, pak tu není žádný skutečný problém. Pak se život stane prostým. Neříkám, že se stane snadnějším, každý život v sobě obsahuje spoustu potíží a běžných problémů. Ale stane se prostým a jednoduchým v tom, že pochopím, že nemohu dělat nic jiného, než se nechat unášet jeho proudem. Pokud dokáži žít tímto způsobem, mysl není schopna vytvářet problémy. Jak mysl vytváří problémy? Je tu určitá situace. A je to mysl, která v jejím rámci začne vytvářet problémy. Samotná situace tě nechá sebou projít tím nejlepším způsobem, jakým můžeš. Pak tu není žádný problém. Skutečně zhoršit situaci může jen mysl.
G: Ano, svým způsobem je to pak určitě snadnější, protože mysl vytváří spoustu zbytečných problémů…
R: Byl dokonce uskutečněn vědecký výzkum na toto téma. A výsledkem bylo, že 93 procent ze všeho, z čeho máme obavy, se vůbec neuskuteční! 93 procent! Pokud přijmeme Boží vůli a řekneme si – Bože, dělej, co uznáš za vhodné, tak si představ tu ušetřenou energii! 93 procent mentální energie je spotřebováno na vytváření imaginárních problémů. Jen 7 procent z nich skutečně nastane. Ať nastanou! No a co? Vyřešíme je. Až problém skutečně nastane, budeme hledat řešení. Ale proč vytvářet problémy v mysli a hledat řešení problémů, které ve skutečnosti neexistují? Co je vlastně principem vytváření problémů v mysli? Tahání něčeho z minulosti a promítání do budoucnosti. Problémy mysli se odehrávají pouze v budoucnosti. Přítomný okamžik neobsahuje mnoho problémů. Všechny problémy, které mysl vytváří, se odehrávají v imaginární budoucnosti. Pokud plně přijmeme to, co JE v přítomném okamžiku, život se nám nebývale usnadní. Je-li v přítomném okamžiku problém, OK, budeme ho řešit! Ale nevytvářejme problémy v budoucí představě. Žijme v přítomném okamžiku. Žít v Bohu a s Bohem je žít v přítomném okamžiku. Žijeme-li v přítomném okamžiku, „já“ nebo „ego“ přestává fungovat. Ego a individuální mysl mohou fungovat jen ve spojitosti s minulostí nebo budoucností. Jen když se všechny přítomné okamžiky navzájem horizontálně spojí do času, vzniká „mysl“. Ale když existujeme jen v přítomném okamžiku, kde je ego a kde je mysl?